PŘÍBĚH VZTAHOVOSTI

V úvodním setkání si otevřeme samotný pojem vztahovosti a ukážeme si, proč vztah není jen to, co se děje mezi dvěma partnery, ale také místo, kde se probouzí naše starší vztahová historie. Představíme si základní pilíře celého kurzu: vztahové pole, filtry (zorné čočky), obsah, formativní a organizační dopad a návrat zpět do současného vztahu. Ukážeme si, jak konkrétní vztahová situace může vést k hlubšímu porozumění tomu, kde se naše reakce učily, co se v nás formovalo a jak to dnes vstupuje do našich lásek, konfliktů, ticha, touhy, blízkosti nebo odpojení.

Součástí prvního večera bude také základní oblouk příběhu vztahovosti: situace, tělo, významovač, otázka „kam mě to vnitřně posílá“, práce s filtrem, návrat k minulému vztahovému poli a nové porozumění současným vztahovým reakcím. Tento díl bude mapou pro celý kurz a připraví půdu pro další čtyři večery, ve kterých budeme jednotlivé filtry postupně rozvíjet.

Ve druhém díle začneme prakticky vstupovat do příběhu vztahovosti. Vezmeme konkrétní vztahovou situaci a zastavíme se u dvou vstupních filtrů, které nás budou provázet celým kurzem: u těla a významu.

Budeme si všímat, co se v nás děje dřív, než tomu začneme rozumět hlavou. Jak reaguje tělo, když se cítíme odmítnutí, přehlédnutí, kritizovaní, opuštění, pohlcení nebo nedůležití. A jaký význam tomu okamžitě dáváme. Potom otevřeme hlavní filtry večera: vztahové potřeby. Budeme zkoumat, co ve vztazích potřebujeme, co se děje, když naše potřeby nejsou sycené, a jak si každý z nás zajišťuje blízkost, bezpečí, dostupnost, prostor nebo ujištění.

Přes attachment se podíváme na úzkostné přibližování, protest, tlak na kontakt, ale také na vyhýbavé stahování, vypínání potřeb, racionalizaci a ochranu odstupem. Druhý díl tak otevře otázku, jak se naše starší zkušenosti s blízkostí a bezpečím ozývají právě ve chvílích, kdy nám na druhém člověku nejvíc záleží.

Ve třetím díle se zaměříme na attachment jako filtr, který nám pomáhá rozumět tomu, jak v blízkých vztazích hledáme bezpečí, dostupnost a napojení. Budeme zkoumat, co se v nás spouští ve chvílích, kdy druhý mlčí, vzdaluje se, nereaguje, potřebuje prostor, odmítá nás, nebo se naopak přibližuje způsobem, který v nás vyvolává tlak či zahlcení.

Attachment nebudeme chápat jako pevnou nálepku, ale jako živý vztahový a regulační systém. Podíváme se na úzkostné přibližování, protest, potřebu ujištění a strach ze ztráty kontaktu, ale také na vyhýbavé stahování, vypínání potřeb, racionalizaci a ochranu odstupem.

Budeme sledovat, jak se naše starší zkušenosti s blízkostí, dostupností, samotou, odmítnutím, dotekem a návratem druhého člověka propisují do dnešních partnerských situací. Cílem není určit si jeden definitivní styl, ale lépe porozumět tomu, jak náš systém blízkosti hledá bezpečí - a jak naše ochranné pohyby někdy nechtěně zasahují citlivá místa druhého.

Ve čtvrtém díle se podíváme na další důležitý filtr Příběhu vztahovosti: na schopnost být ve vztahu blízko, a přitom neztratit sami sebe. Budeme zkoumat, jak se v nás formovala autonomie, vlastní hlas, hranice, odlišnost, schopnost říct ano i ne, schopnost stát za sebou a zároveň zůstat v kontaktu s druhým.

Důležitým tématem bude rozdíl mezi skutečnou autonomií a vyhýbavou ochranou. Skutečná autonomie neznamená „nikoho nepotřebuji“. Znamená spíš, že mohu být ve vztahu, nechat se druhým ovlivnit, milovat, potřebovat, vyjednávat, a přitom neztratit vlastní prožívání, potřeby, hranice a směr. Vyhýbavost se někdy může tvářit jako svoboda nebo nezávislost, ale často chrání před zahlcením, zranitelností, konfliktem, nárokem druhého nebo strachem ze ztráty sebe.

Budeme se ptát, kde ve vztazích splýváme, kde se příliš přizpůsobujeme, kde neumíme říct ne, kde se bojíme odlišnosti, ale také kde se naopak chráníme odstupem, chladem, racionalizací, uzavřením nebo útěkem do samostatnosti. Tento díl nám pomůže lépe rozlišovat, kdy jsme opravdu sami sebou ve vztahu - a kdy se jen chráníme před blízkostí.

Cílem bude porozumět tomu, jak se naše starší zkušenosti s poslušností, vzdorem, hranicemi, samostatností, odlišností, blízkostí a strachem ze ztráty sebe propisují do dnešních partnerských situací. A také tomu, jak může vypadat zralejší blízkost, ve které nemusíme splývat ani mizet.

V pátém díle se vrátíme k oblouku Příběhu vztahovosti a ukážeme si, jak lze na aktuální vztahové situace nahlížet také filtrem vývojových fází. Budeme znovu skládat dohromady, jak se z dnešních partnerských nebo blízkých potíží můžeme postupně dostávat k hlubším vrstvám vlastního vztahového učení - k tělu, významům, potřebám, ochranám, vztahovému poli i starším zkušenostem, které se v přítomnosti znovu ozývají.

Na konkrétních příkladech si ukážeme, jak rozšiřovat vztahovou mapu a jak se na současné potíže dívat nejen jako na problém k vyřešení, ale jako na dveře k porozumění: Co se ve mně právě aktivuje? Odkud to znám? Jaký význam tomu dávám? Jakou starší cestu moje vztahovost znovu používá?

Závěrem zasadíme Příběh vztahovosti do širšího vývojového rámce osmi věků člověka podle Erika Eriksona. Podíváme se na to, že každé vývojové období přináší pro naši vztahovost důležitý úkol - a že v každém vztahovém poli se vždy formuje určitá kvalita, kterou si neseme dál do dospělých blízkých vztahů.