KOMUNIKAČNÍ DOVEDNOSTI

• těšení se - stále se na svůj protějšek dokáži těšit. Samovolně, nebo při oddálení (fyzickém, teritoriálním nebo po emočním), nebo se na nějaké dokážu vědomě (třeba po těžkém dni s dětmi nebo těžkém pracovním dni či týdnu se vědomě pomocí koncentrace a vědomého vnitřního zklidnění a vědomé snahy se na těšit na partnera či na něco konkrétního). 
• napojování se na partnera  - napojení se není těšení se. Napojení je proces postupného vnitřního vylaďování se na druhého a proces vnějšího přibližování se.  (nebýt moc hrrr  x nebýt moc uzavřený, odtažitý, odmítavý…). 
• citlivé odpojování se - když potřebuji být sám z jakéhokoliv důvodu (únavy, přetížení, ohrožení apod.), tak umím partnerovi “nějak citlivě” sdělit či vysvětlit, že se nyní potřebuji odpojit, a být nějakou chvíli v nevztahovém módu. Hlavně při konfliktech je to důležité, protože když to neumíme, tak se náš partner cítí odmítán, opuštěn, nebo to vnímá jako náš nezájem a lhostejnost… Proto je důležité ujistit, že budeme pak někdy pokračovat, a pak ten, kdo se odpojuje, by měl být tím, kdo iniciuje nepopírající přiblížení.
• vylaďování se na to, že se spolu chceme potkat - dokážu se hezky dopředu vyladit na to, že i přesto, že to byl těžký den, tak se s tebou chci potkat. Je to to spíše mé mentální nastavení. 
• otevření rozhovoru - umím začít povídání, umím projevit úvodní iniciativu, i když jde o nepříjemné věci mezi námi.
• timing - je to určitá citlivost na načasování, umím dobře vycítit a načasovat, kdy je vhodné se svým protějškem probrat či otevřít ta která témata…
• setting - umím vytvořit nejen dobré načasování, ale i dobré prostředí. Někomu se lépe mluví o těžkých věcech mimo domov, někdo se lépe sdílí po tom, co přijde domů a dá si sprchu, někdo se může přiblížit a otevřít, když je k němu jeho protějšek posazení čelem a kouká mu do očí, jinému stačí, že je přítomen a nevěnuje pozornost ničemu jinému…
• ponechání si energie na kontakt s partnerem/kou - nechávám si na naše partnerské potkání kus své denní energie - kontakt a napojení není v dlouhodobém vztahu samozřejmost, aby živý kontakt mohl dobře běžet, potřebuje naši energii. Pro rozhovor není nic horšího než dva unavení a podráždění partneři.
• být v zájmu o "to partnerovo" - když si se mnou partner potřebuje popovídat, posdílet to své - z jeho vnějšího i z vnitřního světa, tak pokud jsem v dobré kondici, tak s ním dokážu zůstat v jeho světě a opakovaně projevovat, o jeho důležitá a tíživá témata, svůj zájem. Zájem projevuji nejen nasloucháním a porozuměním, ale i prohlubujícími otázkami.
• udržet se v zájmu i v zátěži, v zátěži zóny nekomfortu - nejtěžší je samozřejmě se udržet se svým partnerem  v zájmu tehdy, kdy se rozhovor a povídání stáčí do negativních pocitů o nás dvou. Dokáži v takovém rozhovoru zůstat naslouchající (10bodů)? Nebo se mi spouští nepříjemné pocity, které mne začnou odpojovat a už se jen začínám bránit nebo uzavírat? (0)
• chuť sdílet to své - mám v našem vztahu chuť svému protějšku sdílet to své. Z toho, co dělám, čím žiju, co se mi líbí a nelíbí? Chuť sdílet to z vnějšího, ale i z vnitřního světa. Chuť sdílet to aktuální, ale i to minulé a historické ze svého života….
• odvaha ke sdílení - jedna věc je chuť a druhá je udržet si v dlouhodobém vztahu odvahu tuto chuť vyjevovat. Odvaha je důležitá, hlavně tam, kde se partner bojí nebo má tendenci předpokládat, že to nemá smysl, nebo dokonce by raději rezignoval. Právě odvaha znova a znova dodává základní motivaci a odolonost to nevzdat.
• otevřenost ke zranitelnosti - dokážu se v našem vztahu nechat zranit? Zranitelnost úzce souvisí s blízkostí. A mnoho partnerů, z různých důvodů, nemůže do blízkosti, protože se bojí zranění, které pro ně bude mít bolavé odtažité důsledky.
• umění říci "stop" - jde o citlivé a legitimizované zastavení jakékoliv situace a schopnosti si dát jasné a čitelné stop, které vyjadřuje - “...už dále nemohu, nejde to, nyní nejsem v kondici, emoce a napětí ve mně stoupá a již nemohu pokračovat, už cítím, že se odpojuji, přestávám být naslouchající, nebo cítím, jak mé emoce stoupají a začínají být pro mě a náš kontakt ohrožující nebo až nebezpečné..”. Jak dokážu legitimně říci stop, dost a následně si poodstoupit, tak abych se zklidnil a abychom mohli pak v rozhovoru pokračovat. Někdy je schopnost říci stop důležité pro střežení svých hranic. 
• transparentnost - partnerství má výhodu, pokud dokážeme být ve vztahu pro sebe čitelní. Dokážu být pro svého partnera čitelný v tom, co potřebuji, co cítím, co se ve mně děje, co očekávám, jak věci myslím, co nechci, kde jsou moje hranice a jak o věcech přemýšlím. Transparentnost je opakem romantického přístupu, kde partneři spíše očekávají, že si na výše uvedené má partner přijít sám, pokud nás miluje. Tento romantický přístup zná většina partnerů ze zamilovanosti, ale mnohým zůstane jako očekávaný “důkaz lásky”.  
• práce se svými emocemi - přijímám odpovědnost za své prožívání, je mi jasné, že moje emoce jsou moje, můj protějšek je pouze spouštěčem, ale to, co se děje uvnitř mě, má mé kořeny a uvnitř mě je spouští můj významovač. Umím tyto pocity reflektovat, uvědomuji si je, a i když jsou nepříjemné, tak mám nástroje, jak s nimi být, jak je regulovat, jak je zklidňovat…
• práce s emocemi druhého -  umím pracovat s tím, když můj partner/ka přináší do našeho vztahu emoce? Umím s ním udržet kontakt, i když začne přinášet a projevovat své intenzivnější negativní emoce? (10) Nebo se rychle odpojuji? (0)
• oddělování formy od obsahu -  umím oddělit téma rozhovoru či sdělení od toho, jakou formou je to podáváno. Často někteří partneři přeceňují obsah (téma) a přitom je rozhodující forma, která mluví o tom, jak se partner cítí a co se v něm skutečně děje. A jindy je naopak forma zahlcující. Tzn. například někteří partneři se odpojují hned, jak se zvýší hlas, mají pocit, že na něj protějšek útočí, přitom jde jen o zdůraznění, pocit neslyšení, strachu či bezmoci, který pak zvedá intenzitu hlasu. Jde mi to oddělit a říci, “..slyším, že mluvíš o nevyneseném koši, ale taky slyším, tu sílu hlasu, jak moc tě to asi štve”:)?
• vyzařování - umím čitelně vyzařovat co se ve mě skutečně děje, umím vyžářit svou radost, smutek, bezmoc, strach, bolest, nelibost, uvolnění, spokojenost - umím jí vyrářit jak neverbálně, tak slovně (10 bodů), spíš si to držím v sobě a myslím si, že to protějšek musí přece vědět, že to tam takto mám (0bodů)
• oceňování - jak svého partnera/ku dokáži ocenit, chválit, děkovat za to co pro mě dělá, vyjadřovat vděčnost za konkrétní věci (verbálně)? Jeden americký výzkum uvádí poměr že ideální poměr by byl 5:1 (5 ocenění na jednu výtku, 5 pozitivního na jeden negativní), jedno severomoravské přísloví říká: “Když nemůžeš chválit, tak nehaň”.
• asertivní nenásilná čtyřka (popis, pocit, potřeba, prosba) - jak mi jde asertivní postup, kteří říká, že čím těžší sdělení, tak by bylo fajn kdyby tam bylo toto: “ …když TY děláš/říkáš toto (jde o popis toho co vidím nebo slyším), tak to ve MĚ VYVOLÁVÁ TOTO (zde je popis mých pocitů, myšlenek, významů, tendencí, tělových věcí…), a JÁ BYCH POTŘEBOVAL/A toto něco konkrétního bych se udržel v kontaktu nebo v zájmu o to co mi sdílíš, myslíš ŽE BY TO BYLO MOŽNÉ?”  Kdyby mi to šlo dobře, tak by to pak mohlo třeba vypadat takto: “ Když teď spolu mluvíme o tom nevyneseném koši a ty se díváš na televizi, ikdyž pro mě je to fakt důležité, tak mám svůj pocit, že mě ignoruješ a že tě moc vlastně nezajímá , že jsem vlastně přetížená, ale jsou jen mé myšlenky a moje pocity. Možná by mi pomohlo, možná bych potřebovala jestli bys mi mohl chvilku věnovat nyní plnou pozornost. Myslíš, že by to bylo možné?”
• hojení emocí - umím pracovat se svými zklamáními a zraněními ze vztahu tak, aby mezi námi nezůstávala nedohojena. Aby v nás nezůstávaly jizvy, ve kterých zůstal hnis či zánět, který pak může výrazně ovlivnit naše prožívání a myšlení ve vztahu i partnerské komunikaci. Důležité je to především po konfliktech.
• empatické porozumění

• aktivní naslouchání

• otevřené otázky - umím pokládat otevřené otázky svému protějšku, tak abych se mohl dozvědět jak věci vidí, prožívá

• ověřování si, dotazování se, parafrázování

• práce s neverbalitou/ paraverbalitou (obsah x forma)

• omluvy

• schopnost říci “NE”

• “já výroky”

• schopnost sebereflexe, sebeuvědomění a další kvality emoční inteligence

• práce s nedorozuměním

• nepoužívání absolutních zabijáků

• práce s odlišností

• konstruktivní řešení problémů

• zdravé zvládání konfliktů

• dovednosti pro vyjednávání a uzavírání dohod

• přesné a otevřené vyjadřování emocí, potřebných myšlenek, vnitřního dění

• vyjevování a vyjadřování svých potřeb a očekávání 

• citlivé odmítnutí 

• odlehčování, uvolnění, zábava a humor

• schopnost se pohybovat v konfliktu

• stanovování a držení hranic

• sebeprosazení se

• přizpůsobení se .......

Co vám v našem seznamu ještě schází, co byste zde ještě  doplnili?

Co vám zde schází, z toho co vám:

 jde …………………………………………….................................?

nejde ………………………………………….............................…?