NEVĚDOMÁ VZTAHOVÁ OČEKÁVÁNÍ VS. PŘESVĚDČENÍ

Nevědomá vztahová očekávání bychom mohli chápat jako tiché, často nerealizované naděje, představy a fantazie, které si do vztahu přinášíme, aniž bychom si je plně uvědomovali. Jsou to taková ta "kdyby" a "mělo by být", která nám tiše hrají v pozadí mysli, formovaná našimi ranými zkušenostmi s významnými osobami, především rodiči.

Představte si například dítě, které zažilo nedostatek emocionální podpory. V dospělosti může nevědomě očekávat, že jeho partner bude neustále přítomný, empatický a bude naplňovat všechny jeho citové potřeby, které nebyly v dětství uspokojeny. Tato očekávání mohou být velmi silná a ovlivňovat naše reakce a pocity ve vztahu, i když si sami sebe racionálně říkáme něco jiného.

Tyto nevědomé naděje a fantazie jsou často spojeny s naší touhou po naplnění základních potřeb, jako je láska, bezpečí, přijetí a pochopení. V prvních fázích zamilovanosti se tyto projekce ideálního partnera a vztahu mohou zdát naplněné, ale postupem času, když realita začne narážet na naše nevědomé idealizace, může docházet ke zklamání a konfliktům.

Například, muž může nevědomě očekávat, že jeho partnerka bude stejně pečující a chápavá jako jeho matka. Žena zase může nevědomě doufat, že její partner ji bude chránit a podporovat tak, jak si přála, aby se k ní choval její otec. Když se tyto nevědomé obrazy a očekávání nepotvrdí, může to vést k pocitům nenaplnění, hněvu a odcizení.

Nevědomým vztahová přesvědčení představují hlubší, často rigidní pravidla a předpoklady o tom, jak vztahy fungují, jaké v nich zaujímáme role a co od nich můžeme očekávat. Tato přesvědčení se formují v našem raném dětství na základě interakcí s našimi primárními pečovateli a stávají se součástí naší implicitní paměti. Na rozdíl od nevědomých očekávání, která jsou spíše zaměřena na konkrétní naplnění potřeb či tužeb, nevědomá vztahová přesvědčení jsou obecnější a určují, jak vnímáme a interpretujeme vztahové situace. Jsou to filtry, skrze které vnímáme chování partnera a reagujeme na něj.

Představte si ženu, která v dětství zažila, že projevování vlastních potřeb vedlo k odmítnutí a hněvu rodičů. Může si vytvořit nevědomé přesvědčení: "Když budu chtít něco od druhých, budou se zlobit a odmítnou mě". Toto přesvědčení pak ovlivňuje její chování v dospělých vztazích. Může se bát vyjadřovat své potřeby, být submisivní a nevědomě očekávat, že pokud něco bude chtít, bude potrestána (což je zde propojení s nevědomým očekáváním).

Jiným příkladem může být muž, který vyrůstal v rodině, kde konflikty byly potlačovány a předstírala se dokonalá shoda. Může si nést nevědomé přesvědčení: "Konflikty ve vztahu jsou nebezpečné a znamenají konec lásky". Toto přesvědčení ho pak může vést k vyhýbání se jakýmkoli neshodám v partnerském vztahu, i když by otevřená komunikace mohla vztah prohloubit.

Nevědomá vztahová očekávání jsou spíše o tom, co doufáme, že ve vztahu zažijeme a získáme, často jako kompenzaci za nenaplněné potřeby z minulosti. Jsou to naše nevědomé "wishlisty" pro partnerství.

Nevědomá vztahová přesvědčení jsou naproti tomu hluboce zakořeněná přesvědčení o povaze vztahů, o tom, jak fungují, co je v nich možné a co ne, a jakou roli v nich hrajeme my a druzí. Tato přesvědčení aktivně formují naše očekávání a ovlivňují naše chování a interpretace vztahových situací.

Lze říci, že naše nevědomá vztahová přesvědčení vytvářejí rámec, do kterého promítáme svá nevědomá očekávání. Pokud například věříme, že "láska bolí" (přesvědčení), budeme nevědomě očekávat (očekávání), že v našem vztahu se nevyhneme utrpení a budeme možná dokonce nevědomě vyhledávat situace, které tuto bolest potvrzují.

Práce v terapii často spočívá v tom, že pomáháme klientům tato nevědomá očekávání a přesvědčení zviditelnit, prozkoumat jejich původ a dopad na současné vztahy. Když porozumíme těmto skrytým silám, můžeme se začít vědomě rozhodovat o tom, jaké vztahy chceme budovat a jak v nich chceme fungovat.

Pamatujte, že sebepoznání je prvním krokem ke zdravějším a naplňujícím vztahům. S laskavostí k sobě i k druhým můžeme společně pracovat na tom, aby naše vztahy byly místem bezpečí, porozumění a vzájemné lásky.

Jeden z důležitých pohledů říká, že partneři nevstupují do vztahu jako dvě izolované individuality, ale vytvářejí spolu novou, společnou psychickou realitu. Tato realita je tvořena mimo jiné společnými nevědomými vztahovými přesvědčeními. Ty vznikají tehdy, když se individuální nevědomá přesvědčení obou partnerů vzájemně doplňují a souzní. Partneři si nevědomě vybírají takové protějšky, u kterých cítí, že by s nimi mohli nevědomě řešit něco ze své vlastní minulosti....

Jejich individuální historie a nezpracované konflikty se tak na nevědomé úrovni protínají a vytvářejí tzv. koluzi – vztahový vzorec, ve kterém se partneři vzájemně udržují a posilují v určitých rolích a dynamikách, často nevědomě. Koncepce koluze popisuje, že se u obou partnerů projevuje "porucha" stejného druhu, ale manifestuje se opačným, komplementárním způsobem. Jeden partner může zaujímat progresivní/hyperkompenzační formu chování a druhý regresivní formu. Právě tato komplementarita na nevědomé úrovni je jedním z hlavních důvodů, proč se partneři přitahují a zůstávají spolu, i když se ve vztahu trápí . Nevědomě doufají, že s pomocí partnera se ubrání svým hlubokým úzkostem a zajistí si uspokojení svých potřeb v míře, která jim dříve nebyla dostupná.

Společná nevědomá vztahová přesvědčení tedy nejsou pouhým součtem individuálních přesvědčení, ale představují novou kvalitu, která vzniká interakcí mezi dvěma individualitami. Utvářejí emoční bázi vzájemné přitažlivosti a intenzity vazby, ale zároveň jsou i zdrojem konfliktů. Udržují partnery v určitém vztahovém rámci a ovlivňují jejich způsob komunikace, řešení problémů a prožívání intimity.

Jaký je tedy ten klíčový rozdíl mezi individuálními a společnými nevědomými vztahovými očekáváními a přesvědčeními?

• Individuální očekávání a přesvědčení pramení z jedinečné historie každého partnera a týkají se jeho osobních tužeb, potřeb a vnitřních pravidel pro vztahy. Jsou to "mapy," podle kterých každý z partnerů nevědomě hledá a naviguje ve vztahu.
• Společná očekávání a přesvědčení vznikají interakcí těchto individuálních map a představují sdílený terén, na kterém se vztah odehrává. Jsou to nevědomé dohody a vzorce, které partneři společně vytvářejí a které udržují jejich vztah v určité dynamice.

Je důležité si uvědomit, že tyto dvě úrovně – individuální a společná – se neustále ovlivňují. Individuální nevědomá očekávání a přesvědčení partnerů se setkávají, interagují a mohou se buď doplňovat a vytvářet harmonii (někdy iluzorní v počátečních fázích zamilovanosti, nebo se střetávat a vést ke konfliktům a odcizení.