SPONTÁNNÍ TOUHA vs. RESPONZIVNÍ TOUHA

Sexuální vzrušení, touha a orgasmus se neustále mění. Někdy se mění způsoby, které nás těší, a někdy se mění způsoby, které nás lámou nebo znepokojují. Někdy se tyto změny odehrávají v reakci na změnu našeho sexuálního vybavení — našich genitálií a mechanismu dvojí kontroly. Ale častěji se mění v reakci na změnu našeho kontextu – našeho prostředí a našich duševních stavů. Naše nálada. Naše vztahy. Naše životy. To může být nejdůležitější důsledek pochopení toho, jak kontext ovlivňuje, jak váš mozek zpracovává sexuální podněty. Když se sexuálně necítíte dobře, neznamená to, že s vámi není něco v pořádku. Možná došlo ke změně ve vašich vnějších okolnostech nebo vašich jiných motivačních systémech (jako je stres), který ovlivňuje vaši sexuální reakci. Což znamená, že můžete vytvořit pozitivní změnu, aniž byste změnili sebe.

Pokud ignorujeme sílu a vliv kontextu, pak každý, komu se zdá sex nezábavný nebo jehož touha klesá, může být v pokušení dojít k závěru, že je "zablokovaný" nebo že nemá sex rád ... když ve skutečnosti jediné, co často potřebuje, je lepší kontext. Ve správném kontextu je sexuální chování pravděpodobně tím nejpříjemnějším zážitkem, jaký může člověk zažít. duchovních výšin. Ve špatném kontextu to však může vypadat doslova jako smrt. V závislosti na kontextu se sex může téměř nekonečně lišit, od lahodného po nechutný, od hravého po bolestný – a kvůli dvojímu kontrolnímu mechanismu jsou to někdy dvě protichůdné věci zároveň. Mozek, tělo a kontext každého člověka jsou jedinečné.

• Vnímání vjemu vaším mozkem je závislé na kontextu. Jako lechtání: Pokud vás váš partner polechtá, když už se cítíte naladěni, může to být zábava. Ale pokud vás lechtá, když se zlobíte, je to jen dráždivé. Stejný pocit, jiný kontext – tedy jiné vnímání.
• Když jste ve stresu, váš mozek interpretuje téměř vše jako potenciální hrozbu. Když jste zapnutý, váš mozek může interpretovat téměř cokoli jako související se sexem. Protože: kontext!
• Chtít, mít rád a učit se jsou samostatné funkce ve vašem mozku. Můžete chtít bez libosti (toužení), předvídat bez chtění (děs) nebo jakoukoli jinou kombinaci.
• Pro většinu lidí je nejlepším kontextem sexu: nízký stres + vysoce akční + vysloveně erotický.

Právě zvýšení stresu, větší aktivace inhibitorů, nevýživný kontext vedou v dlouhodobém vztahu ke spuštění oddalují a destruktivní spirály. Při velkém zátěži, málo času, málo energie je jasné, že intimita dostává na frak. A s tím se dostává do pressu i spontánní touha. Odchází. Zamrzá. Ztrácí potenciál vstoupit do akce a vytvořit motivující sílu a prožitek, který by vedl k iniciaci chování směrem k sexuální blízkosti. Tím se zvedá hladina tzv. partnerského stresu, na které tělo a hormonální systém obou partnerů reaguje po svém. Proti blízkosti a uvolnění. Víme, že vystresovaní lidé snadněji interpretují všechny podněty jako hrozby.Víme také, že mozek dokáže zpracovat pouze omezené množství informací najednou; v nejjednodušším případě můžeme stres považovat za přetížení informací, takže když se toho děje příliš mnoho, mozek začne třídit, upřednostňovat, zjednodušovat a dokonce i ignorovat některé věci.

A víme, že mozek upřednostňuje na základě potřeb přežití: dýchání, útěk před predátory, udržování správné teploty, zůstat hydratovaný a vyživený a zůstat se svou sociální skupinou, to vše jsou priority prvního řádu – a samozřejmě tyto priority. třídit se na základě kontextu... A pokud jste obecně přemoženi životem dvacátého prvního století, prakticky všechno ostatní má přednost před sexem; pokud jde o váš mozek, všechno je útočící lev. A když vás pronásleduje lev, je to vhodná doba na sex?

• Strach, úzkost, strach a hrůza jsou stres – „Je tu lev! Běh!"
• Podráždění, mrzutost, frustrace, hněv a vztek jsou stres – „Je tu lev! Zabij to!"
• Emocionální otupělost, uzavření, deprese a zoufalství jsou stres – „Je tu lev! Haj mrtvého!"

A nic z toho nenasvědčuje tomu, že teď je ten správný čas na milování. Stres je o přežití. A i když sex slouží mnoha účelům, osobní přežití mezi ně nepatří. Takže pro většinu lidí stres dupne na brzdu, čímž se dostane na dno sexuálního zájmu. 

Stres snižuje sexuální zájem u 80–90 procent lidí a snižuje sexuální potěšení u každého – dokonce i u 10–20 procent lidí, u kterých zvyšuje zájem. Způsob, jak jednat se stresem je umožnit vašemu tělu dokončit cyklus stresové reakce. Mozky těch, kteří přežili trauma, se někdy naučí zacházet se „sexuálními“ podněty jako s hrozbami, takže kdykoli je aktivován akcelerátor, dojde také k brzdění. Cvičení všímavosti je strategie založená na důkazech pro oddělení brzd a plynu. Ve správném kontextu nás sex může citově připoutat k novým partnerům nebo posílit citové vazby v nestabilních vztazích. Jinými slovy, sex a láska jsou v našem mozku úzce propojeny — ale pouze ve správném kontextu. Sex, který vás sblíží s vaším partnerem, „posílí děj“, na rozdíl od bezdůvodného sexu, z jiného důvodu, než že můžete. Chcete-li mít více a lepší sex, dejte si pádný důvod k sexu, něco důležitého, k čemu byste se měli posunout. 

Upozornění: Žádný sex vám neporoste ke spokojenosti, pokud budete investovat pouze do sexu. Už jste pochopili, že celkový stav ve vztahu je nejdůležitější komponentou. Nicméně spokojené vztahy vykazují velkou schopnost obnovy po konfliktech a také tím, že v jejich vztahu má milostný život důležitou prioritu. Takže je na vás:).

Kde se bere touha? Touha je potěšení v kontextu. Problémy s touhou nejsou často způsobeny hormony či monogamií, jak stále více můžeme slyšet. Mnohem pravděpodobnější příčinou problémů s touhou je sexuálně negativní kultura a dynamika pronásledování. Responzivní touha ve svém začátku není "jiskřivým" pocitem, ale spíše otevřeností k prozkoumávání rozkoše a zkoumání, kam to povede. Často se projevuje jako "naplánovaný" sex, kdy se dopředu plánuje, připravuje, sháníme hlídání a pak se teprve ukáže kam to těla pustí. 

Pokud pociťujete bolesti při sexu, promluvte si s lékařem – může se jednat o hormonální problémy spolu s řadou neurologických a fyziologických faktorů. Ale pokud pociťujete nízkou touhu, hormony zřejmě nedou hlavní viníci. Za nízkou touhou spíše stojí „historie vývoje, psychiatrická historie a psychosexuální historie, jindy stres, deprese, úzkost, trauma, attachmentový styl".

Lidé se někdy cítí pohodlněji s myšlenkou, že jejich sexuální touha souvisí s jejich chemií a nemá nic společného s jejich životem. Ale hormony jsou malou – často zanedbatelnou – součástí kontextu, který utváří sexuální pohodu, takže jejich změna může mít jen malý – často zanedbatelný – dopad. Stres, soucit se sebou samým, trauma, spokojenost ve vztahu a další emocionální faktory mají mnohem větší vliv na sexuální touhu než jakýkoli hormon. Výzkumy ukazují, že to platí pro obě dvě pohlaví, ale citlivější jsou ženy.

Pojďme si to tedy shrnout:

• Někteří lidé mají spontánní styl touhy - chtějí sex z ničeho nic. Někteří mají styl reagující touhy - chtějí sex jen tehdy, když už se děje něco docela příjemného. Zbytek zažívá nějakou kombinaci obou stylů, v závislosti na kontextu.
• Pokud mají partneři různou úroveň sexuální touhy, partner s vyšší touhou nemá "správnou" míru touhy a partner s nižší touhou nemá "špatnou" míru touhy a naopak. Lidé se liší.
• Pokud spontánní touha zmizí, je to proto, že se změnil kontext, ne proto, že je někdo "rozbitý". Chcete-li spontánní touhu vrátit, změňte kontext.
• Nejdůležitější věc, kterou je třeba o touze vědět, je, že na ní nezáleží. Potěšení je to, co na čem záleží. Pokud vytvoříte kontext, který vašemu mozku umožní interpretovat svět jako bezpečný, zábavný, sexy, příjemné místo, vytvoříte sex, po kterém stojí za to toužit...