TRANSGENERAČNÍ PŘENOS

Rozhovory ve třech: Transgenerační přenos v rodině

Transgenerační přenos je označení pro přenos určité nezahojené bolesti, strachu či traumatu na jedince, který sám danou událost nezažil, mezi generacemi jedné rodiny. Myšlenka mezigeneračního nevědomého šíření bolesti a utrpení má obzvláštní přitažlivost, protože sousedí kromě jiného s metaforikou duchů, démonů, neviditelné „ruky Osudu“ nebo i karmického zatížení. Zároveň obnovuje naši kontinuitu ve vztahu k předkům a akcentuje význam původu a přináležitosti k určitému rodu nebo společenství, což má v dnešním světě „tekutých identit“ své kouzlo.

Mezigenerační přenos je fylogeneticky vyvinutý adaptační mechanismus, mechanismus přežití, pomocí kterého je potomstvo připraveno na nebezpečí a „předinformováno“ o nebezpečích. Mechanismy přenosu nelze považovat za dobré nebo špatné a mohou přenášet psychické zdraví i maladaptivitu. Traumata, ať už pramení z osobních selhání, válek či útoků na tělesnou či duševní integritu, jsou v rodinách často zamlčována. Ať už ve snaze ochránit sebe, ostatní členy rodiny či potomky, odsouváme a zamykáme tyto zkušenosti do nepřístupných komnat. Jakkoli je tento mechanismus psychice vlastní a je vlastně obranou proti brutální síle traumatu, pokud zůstane trauma skryté a nevyslovené, začne působit o to silněji, prodírat se na povrch v gestech, mimice – a především se může nést napříč generacemi. Potomci těch, kteří svou bolest takto odsunuli a uzamkli, jsou pak nevědomě nuceni odehrávat scénáře podobné těm původním. Ovšem bez jakýchkoli vědomých souvislostí a porozumění, čímž se tyto scénáře stávají těžko zvladatelnými a pochopitelnými.

Pokud se tedy v rámci terapie nebo seberozvoje pozorně díváme na život svých předků, můžeme objevit výrazné vlivy na vlastní život. Jestli ale tyto vlivy zvědomíme, můžeme do nich sami zasahovat a proměnit je, což ve své podstatě to znamená i možnost vlastního jednání a osobní svobodu. Je ale třeba být, co se týká mezigeneračního přenosu, velice opatrný i v případě přenosu traumatu. Mezigenerační přenos je často eliminován na působení rodičů a prarodičů, tedy generace, se kterými máme přímý kontakt a které nás mohou tedy ovlivňovat napřímo – stylem výchovy, svou vlastní emocionalitou, nastavením vztahů. Ale možnosti jsou určitě vtší. 

Zároveň u tohoto tématu došlo k eliminaci na přenos pouze negativního obsahu zkušeností a ta pozitivní část je pak značně opomíjena. Jak uvádí Peter Teuschel v knize Tajemství předků: „Co by ve výzkumech a úvahách nikdy nemělo přijít zkrátka, jsou pozitivní faktory, jako například zdravá hrdost a funkce vzoru. Právě pokud jsem za svého vlastního dětství nezískal ty nejlepší zkušenosti s rodiči a sourozenci, mohou mě předkové, kteří tu přede mnou byli také, zase o trochu více smířit se svým původem a svou rolí člena právě této rodiny. Nemálo lidí při tomto pátrání v řadě vlastních předků najde někoho, na jehož život může pohlížet s úctou či přímo obdivem. Takový předek se jim může stát vzorem.“

Více info najdete na: https://cs.wikipedia.org/