"ČTYŘI UŠI" V PARTNERSKÉM NASLOUCHÁNÍ
Alchymie partnerské zranitelnosti a nedorozumění
Exkluzivní koncept Friedemanna Schulz von Thuna pro pochopení co nám to dělají naše "uši".
"Přejme sobě i našim partnerům dobrou kondici, dobrou odolnost, schopnost neztrácet příliš rychle své bezpečí a flexibilní schopnost se případně dobře emočně regulovat. Právě tímto se nám zvedá šance, že budeme mít zážotek, že budeme slyšeni a viděni."
Slyšíš mě vůbec, nebo slyšíš něco úplně jiného?
Ve vztazích není důležité jen co říkáme, ale jak to druhý slyší. Někdy totiž partner vysloví obyčejnou větu – a my se během pár vteřin ocitneme v obraně, ve výčitce, nebo rovnou v tiché válce. Proč? Možná jsme právě neposlouchali tím „správným uchem“. Psycholog a komunikační expert Friedemann Schulz von Thun popsal, že každé sdělení má čtyři roviny – a podle toho, kterým z našich „čtyř uší“ nasloucháme, může tentýž výrok znít jako výčitka, prosba o pomoc, obyčejný fakt, nebo dokonce skrytý útok. Tento model není jen teorie pro učebnice komunikace. Je to praktický kompas pro každodenní hádky, nepochopení a zranění, která vznikají ne tím, co partner říká – ale tím, jak to slyšíme. V tomto článku se podíváme na:
- proč naslouchání není jen pasivní čekání na slovo partnera,
- jak naše vnitřní „ucho“ filtruje realitu,
- a jak může věta „V koši je odpadky“ vyvolat čtyři zcela odlišné reakce — podle toho, kterým uchem ji slyšíme.
Také v párové terapii často narážíme na situaci, kdy sdělení jednoho z partnerů nevede k porozumění, ale naopak k defenzivě, neklidu či výbuchu. Terapeut cítí, že obsah výroku není až tak dramatický, ale dopad u druhého partnera je silně zraňující. Proč? Schulz von Thun by řekl: „Možná právě teď ten druhý slyší vztahovým uchem.“ A právě proto je model čtyř uší tak užitečný – odkrývá, že každý výrok v sobě skrývá víc než jen holý obsah.
Když jako člověk něco sdělím, působím hned čtyřmi způsoby. Každé mé vyjádření obsahuje, ať chci nebo ne, čtyři poselství najednou, každý můj výrok obsahuje současně čtyři vrstvy sdělení:
- Věcnou (obsahovou): „O čem tě informuji?“
- Sebeprojevovou: „Co tím sděluji o sobě?“
- Vztahovou: „Jaký k tobě mám postoj? Jak tě vnímám?“
- Výzvovou (k čemu výrok vyzývá) : „Co od tebe chci, aby ses podle toho zařídil?“
A stejně jako mluvčí komunikuje na všech těchto rovinách, posluchač vnímá každou zprávu svým výběrovým uchem – tedy tím, které se mu aktivuje na základě jeho citlivosti, zranitelnosti nebo aktuálního vztahového nastavení. Partner, který si není jistý svojí hodnotou, nebo ztratí pocit vnitřního bezpečí, může reagovat podrážděně nebo úzkostně i na neutrálně míněné sdělení, pokud ho slyší právě přes vztahové ucho – jako výčitku, hodnocení nebo znevažování.
Zpráva mluvčího ( odesílatele ) obsahuje tyto čtyři úrovně, které musí příjemce dešifrovat „čtyřmi ušima“. Výrok, sdělení nebo prohlášení lze dekódovat na čtyřech úrovních:
Model "čtyř uší" v partnerských vztazích
Čtyřstranný model známý také jako "komunikační čtverec" nebo "model čtyř uší" je komunikační model popsaný v roce 1981 německým psychologem Friedemannem Schulzem von Thunem, který popisuje mnohovrstevnatou strukturu lidských výpovědí. Von Thun v něm spojil myšlenku postulátu (druhého axiomu) psychologa Paula Watzlawicka, že každé sdělení obsahuje obsahové a vztahové aspekty, s třístranným modelem Organon Karla Bühlera, že každé sdělení může prozradit něco o odesílateli, příjemci a dané žádosti.
Když posloucháte jen jedním uchem
Když spolu mluvíme, jsou na obou stranách zapojeny 4 „uši“ a 4 „ústa“. V ideálním případě by vysílatel i příjemce měli ovládat všechny čtyři strany. Pokud mluvíte nebo posloucháte jen jedním způsobem, snadno dochází k poruchám komunikace.
Někdo, kdo má věcně pravdu, se může zároveň chovat nevhodně na vztahové úrovni. Příjemce může vnímat zprávu prostřednictvím „4 uší“ odlišně a špatně ji pochopit. K poruchám dochází, když příjemce odkazuje na jinou stranu, na kterou vysílač nechtěl klást důraz. Ústa a ucho (vyřčené a slyšené) zde k sobě nepasují. Problémem je také situace, kdy příjemce poslouchá převážně jedním uchem a je tak hluchý pro ostatní "způsoby vyřčeného" nebo z čistě věcné informace vyrozumí mnohem více, než vysílač zamýšlel sdělit. K nedorozuměním může dojít také v případě, že odesílatel a příjemce mají odlišné jazykové zvyklosti. To, co mezi partnery či přáteli může působit neformálně a vtipně, může být kolegou či šéfem v práci vnímáno jako urážka a neúcta.
The four-sides model explained – Schulz von Thun’s communication square
Pozn: Pokud nemluvíte anglicky, zapněte si v levém rohu videa ikonku Titulky a v ozubeném kolečku Nastavení si zvolte Automatický překlad: čeština
A je to tady - NEDOROZUMĚNÍ!
Tento model ukazuje, že každé sdělení má čtyři dimenze a že nedorozumění často vzniká tím, že mluvčí a posluchač se zaměřují na jiné roviny. Třeba když někdo něco říká jako věcnou informaci, ale druhý to slyší jako výtku (vztahové ucho).
Problémy často nevznikají v tom, co bylo řečeno, ale kterým uchem to druhý slyšel. Mluvčí může mít na mysli jedno, ale posluchač slyší něco jiného — obzvlášť na vztahové rovině, kde jsou zranění nejcitlivější. Právě analýza "citlivosti" nebo "zablokování" jednotlivých uší je proces, který zachrání mnoho partnerství.
Není větší bolesti, než být v dlouhodobém odpojení a zažívat chronické neporozumění!
🔁 Pojďme si ukázat, jak pak nedorozumění může vznikat při různých situacích.
🔁 Příklad:
Pojďme si ukázat, jak se jedno běžné partnerské sdělení může stát spouštěčem hlubšího nedorozumění, zvláště u dvojic, které už delší dobu trpí pocitem, že nejsou slyšeni. Tento příklad ukazuje, jak různá „ucha“ aktivují staré bolesti, obrany nebo zranění – tedy jak se z jednoho výroku stane vztahový karambol:
💥 Výsledek:
Dva lidé mluví, ale neslyší to, co ten druhý potřebuje říct. Každý filtruje sdělení přes své rány, únavu a obrany. Ztrácí se obsah, mizí empatie, místo propojení vzniká spirála domněnek a vzdálení.
Udělejte krok stranou
Aby komunikace nevymkla z rukou, je důležité častěji přemýšlet o tom, jak něco říkáme nebo formulujeme. Vžijte se do pozice posluchače: Jak může být takový výrok pochopen? Jak byste to vnímali, kdybyste byli na jeho/jejím místě? Udělejte tedy krok stranou a zeptejte se sami sebe: Co je vlastně moje role?Stejně důležité je vžít se jako posluchač do role mluvícího. Co tím myslí? Jsem právě ve špatné náladě a vnímám vše jako urážku nebo útok?
Závěr: Když chceme být slyšeni, musíme se naučit slyšet
Model čtyř uší Friedemanna Schulze von Thuna nám ukazuje, že každé sdělení je vícehlasé – a že to, co ve vztahu slyšíme, nemusí být vůbec to, co ten druhý říká. Ve skutečnosti často neslyšíme slova, ale slyšíme vlastní strach, domněnku, zranění nebo očekávání.
Někdy slyšíme věcně – a přehlédneme bolest. Jindy slyšíme výzvu – a místo porozumění nabídneme obranu. A velmi často slyšíme vztahově – a všechno vztáhneme na sebe. Ale v každém rozhovoru máme i jinou možnost: naslouchat sebeprojevově. Tedy slyšet druhého ne jako protivníka, ne jako zadavatele úkolů, ale jako člověka, který právě teď odhaluje kousek svého světa. A to je vzácná chvíle. Chvíle, kdy nejde o to „co s tím“, ale o to „být s tím“. Chvíle, kdy naslouchání přestává být dovedností – a stává se prostorem pro vztah. Tam se totiž nerozhoduje o tom, kdo má pravdu, nebo kdo zvítězí v argumentu. Tam se rozhoduje, jestli se vůbec ještě můžeme potkat. A tak se ukazuje, že naslouchání není jen druhá půlka komunikace. Je to způsob, jak být s druhým člověkem. Jak se neuzavřít, i když máme chuť utéct. Jak být přítomní i tam, kde to bolí. A jak možná – alespoň na chvíli – slyšet ne to, co říká, ale to, co potřebuje být slyšeno.