TŘÍVRSTVÝ MODEL NASLOUCHÁNÍ V PARTNERSKÉM VZTAHU
Tři vrstvy naslouchání jako základ spojení...
"Naslouchat znamená vidět druhého i tam, kde se ho nejvíce bojíme uvidět."
TŘÍVRSTVÝ MODEL NASLOUCHÁNÍ
Když mluvíme o naslouchání ve vztahu, často máme na mysli jednoduché a přímočaré věci: mlčet, nechat druhého domluvit, zopakovat, co řekl, pokládat otevřené otázky. Takové naslouchání má ve vztahu své místo — ale velmi rychle narazí na své limity. Když však jde o naslouchání v tom nejhlubším slova smyslu — když jde o potřebu být slyšen a viděn — v dlouhodobém partnerském vztahu prostě nestačí jen slyšet slova. Ve vzduchu je totiž přítomno mnohem víc. Neviditelné příběhy, roky historie, zklamání, obrany i naděje. To vše dělá z naslouchání daleko složitější disciplínu, než se může na první pohled zdát. Jako pároví terapeuti (Institut párové terapie INPAT) rádi pracujeme s modelem tří vrstev naslouchání, který nás zve podívat se na naslouchání ve vztahu mnohem hlouběji a pestřeji:
- Technika (povrchová rovina) - od povrchového zvládnutí techniky...
- Disciplína (schopnost unést rozdílnost a bolest) - přes disciplínu respektu k odlišnosti a schopnosti unést napětí...
- Bytí (nejhlubší rovina vztahového naslouchání) - až po nejhlubší úroveň bytí s druhým, kde už nejde o slova, ale o přítomnost, odvahu a vztahovou blízkost.
Pojďme se na jednotlivé vrstvy podívat blíže — právě v nich se totiž rodí skutečné naslouchání, které otevírá prostor pro změnu, léčení i nové spojení.
I. VRSTVA — TECHNIKA
Povrchová rovina: kde všechno začíná, ale kde to také často končí
Technika aktivního naslouchání je důležitý začátek.
Učí nás základní dovednosti: dát druhému prostor, nechat ho domluvit, zrcadlit, co slyšíme, pokládat otevřené otázky nebo validovat emoce.
Bez těchto dovedností bychom často sklouzli k přerušování, bagatelizaci nebo k tomu, že budeme mluvit spíš o sobě než o druhém.
Ve vztahu však velmi brzy narazíme.
Když mezi partnery začne být "husto", když rozhovor zatíží bolest, strach nebo rezignace, samotná technika přestane stačit.
Ve chvílích skutečné zranitelnosti nebo konfliktu totiž druhý člověk nepotřebuje být jen "správně slyšen" — potřebuje být držen v bezpečném prostoru lidské přítomnosti.
Technika je tedy branou. Umožňuje nám vstoupit do rozhovoru bez zbytečných zraňujících přešlapů. Ale není cílem. Je pouze vstupem.
Technika aktivního naslouchání je důležitý začátek.
Bez těchto dovedností bychom často sklouzli k přerušování, bagatelizaci...
Jak trefně upozorňuje Michael Nichols ve své knize The Lost Art of Listening, právě v těchto okamžicích často nejvíc selháváme. Myslíme si, že nasloucháme, ale ve skutečnosti čekáme, až budeme moci sami promluvit nebo prosadit svou pravdu. Skutečné naslouchání začíná právě zde — schopností odložit vlastní potřeby a zůstat u druhého.
II. VRSTVA — DISCIPLÍNA
Hlubší rovina: kde se učíme unést rozdílnost, bolest i cykličnost
Jakmile překročíme práh techniky, ocitáme se v náročnějším prostoru.
Ve vztahu totiž nejde jen o to "správně slyšet" slova druhého, ale také:
- unést jeho jinakost
- slyšet opakování a nesklouznout do otupělosti
- slyšet bolest, kterou nám způsobil
- slyšet, že třeba právě teď není schopni slyšet či se dokonce vztahovat
To vše vyžaduje disciplínu.
Naslouchání už zde není dovedností — je vztahovou praxí.
Praxi být přítomen, i když slyším něco, co mě bolí, rozčiluje nebo unavuje.
Zde začíná opravdová práce ve vztahu.
Teprve v této vrstvě se ukazuje, zda jsme ochotni naslouchat i tam, kde už technika nestačí. Zda dokážeme odložit soudy a místo nich dát prostor rozdílnosti a cyklicky se vracejícím potřebám a zraněním druhého.
V druhé vrstvě naslouchání — v disciplíně — jde právě o schopnost tyto tendence rozpoznat a vědomě jim odolat. Znamená to zůstat přítomný i v obtížných okamžicích, unést napětí, nesouhlas nebo opakující se bolest.
Disciplína naslouchání není o technice, ale o ochotě být zde — i když je to náročné. Kate Murphy ve své knize You're Not Listening výstižně popisuje, jak snadné je odpojit se ve chvílích, kdy slyšíme něco nepříjemného, známého nebo bolestivého. Místo skutečného naslouchání sklouzáváme k obranám, přesměrování nebo uzavření se.
III. VRSTVA — BYTÍ
Nejhlubší rovina: kde slova mizí a zůstává přítomnost
Ve skutečném vztahovém naslouchání se nakonec ocitáme za hranicí slov.
Slova už nejsou to hlavní.
Naslouchání se proměňuje v bytí s druhým člověkem — v jeho jinakosti, neuchopitelnosti i křehkosti.
Zde už nestačí ani disciplína.
Tady jde o odvahu setkat se s druhým i se sebou v prostoru, kde:
- není jasné, co je správně
- není jisté, jestli vůbec rozumíme
- není možné všechno pojmenovat nebo uchopit
Bytí je stav, kdy už neusilujeme o opravu, porozumění ani o efektivní komunikaci.
Je to stav "jsem s tebou, i když nevím, co mám říct".
Je to stav, kdy přijímáme vztah jako otevřený prostor pro přítomnost, zranitelnost a důvěru. Zde naslouchání přestává být dovedností a stává se hluboce lidským aktem spolubytí.
Lisbeth Lipari be své knize Listening, Thinking, Being vnímá naslouchání jako něco víc než jen dovednost nebo komunikační techniku. Popisuje ho jako způsob bytí s druhým — stav, ve kterém opouštíme snahu "správně reagovat" a místo toho se plně otevíráme přítomnosti, tichu a vztahovému spojení, které přesahuje samotná slova.
Co se děje, když se páry učí naslouchat ve třech vrstvách
Ve chvíli, kdy partneři začnou vnímat rozdíl mezi technikou, disciplínou a bytím, mění se nejen způsob jejich rozhovorů — mění se samotná podstata jejich vztahu. Přestávají od sebe očekávat, že každý rozhovor musí skončit dohodou nebo souhlasem. Přestávají se bát, že by vyjádření vlastní pravdy mohlo nevratně zranit toho druhého. Místo snahy zahlazovat odlišnosti a rozdíly začínají tyto jinakosti unášet a respektovat. Uvědomují si, že ve vztahu nejde o to, kdo má pravdu, ale o to, zda spolu dokážou zůstat v kontaktu — i v nejistotě, i v napětí. Když se páry naučí proplouvat třemi vrstvami naslouchání, začíná se v jejich vztahu odehrávat něco jemného a přitom zásadního. Postupně se k sobě vracejí — i když se vždy neshodnou, i když se někdy nepochopí, i když se v rozhovoru znovu objeví staré bolesti. A právě to je jeden z hlavních klíčů k hlubokému a opravdovému spojení.
Jak tyto vrstvy naslouchání rozvíjet ve vlastním vztahu?
Nemám rád rady a návody, ale trochu nasměrování pro ty, kteří chtějí udělat malý experiment je zde namístě. Naslouchání ve vztahu není jednorázová dovednost, kterou se naučíme a máme „hotovo“. Je to cesta — často klikatá a plná návratů. Cesta, na které zjišťujeme, že někdy slyšíme lépe a jindy méně, někdy jsme přístupní a jindy nás ovládnou vlastní obrany nebo únava... Právě v tom je krása i výzva vztahového naslouchání: není to výkon, ale proces, do kterého se učíme znovu a znovu vstupovat. Jak tedy můžeme tyto tři vrstvy — techniku, disciplínu i bytí — přirozeně a citlivě rozvíjet?
1️⃣ Všímejte si, kdy používáte techniku — a kdy už nestačí...
Naslouchání pomocí techniky je skvělý začátek. Umožňuje zpomalit a dát druhému prostor.
Zkuste ale vnímat, kdy se technika stává rutinou. Kdy druhého spíš „správně obsluhujete“, než že byste ho opravdu cítili a vnímali.
Prvním krokem k hlubším vrstvám je právě tato všímavost.
2️⃣ Pozorujte své obrany a momenty, kdy se zavíráte...
Ve chvílích, kdy slyšíte něco těžkého nebo známého, může se ve vás objevit odpor, únava nebo snaha téma přejít.
Nejde o to, abyste se za to soudili.
Jde o to, abyste tyto okamžiky poznali a uměli v nich zůstat.
Někdy i tichá přítomnost a věta „tohle se mi teď poslouchá těžce“ může otevřít cestu dál.
3️⃣ Nespěchejte k řešení — vydržte v prostoru nejasnosti...
Ve vztazích často reagujeme rychlými návrhy, radami nebo hledáním řešení.
Zkuste někdy odolat a zůstat jen v roli svědka a spolubytosti.
Dejte prostor tomu, co zazní, i tomu, co je nevyslovené.
Nevědění a nejistota nejsou selhání. Jsou bránou k hlubšímu spojení.
4️⃣ Naslouchejte tělem, nejen hlavou...
Jak se cítíte, když partner mluví? Co se děje ve vašem těle?
Někdy stačí si uvědomit dech, napětí nebo teplo v těle, abyste se více ukotvili v přítomnosti.
Vztahové naslouchání je vždy i tělesné.
5️⃣ Učte se být spolu i v tom, co není pohodlné...
Skutečné naslouchání začíná tam, kde končí příjemné a bezpečné zóny.
Když zvládnete být spolu i v těžkých nebo rozporuplných chvílích — aniž byste utíkali do mlčení, kritiky nebo racionalizace — vaše spojení získá novou kvalitu.
Naslouchání není jen o dovednosti.
Je o ochotě být s druhým člověkem — i v tom, co je těžké, pomalé, nejasné nebo zraňující. Právě zde se rodí opravdové vztahové napojení.