UMĚNÍ NASLOUCHAT NENÍ JEN TECHNIKA
Naslouchání, které léčí, spojuje a proměňuje vztah...
„Když nasloucháme tomu, koho milujeme (nebo s kým zápasíme), vstupujeme do prostoru, kde se odehrává mnohem víc než výměna slov... Buď se děje boží vůle závislá především na emocích a přiřazených významech, anebo to řídíte právě VY. "
Náslouchání v partnerském vztahu je samostatná mistrovská disciplína.
Není to dovednost, kterou by bylo možné zvládnout během víkendu nebo několika dobře vedených komunikačních cvičení. Nejde o techniku, kterou by stačilo mechanicky nacvičit. Ve skutečnosti je tomu právě naopak. Čím déle spolu lidé žijí, tím více se mezi nimi naslouchání stává zkouškou — a ne vždy snadnou. Je to zkouška trpělivosti, otevřenosti a ochoty opravdu vidět a slyšet toho druhého, i když se to někdy zdá být bolestné, matoucí nebo jednoduše nepohodlné.
Zatímco v nových a čerstvých vztazích naslouchání často plyne téměř samo, v těch dlouhodobějších se věci komplikují. Do prostoru mezi partnery vstupuje historie. Vzpomínky na staré hádky, drobná i větší zklamání, odvěké spory, které možná nikdy nebyly úplně uzavřené. Každá věta, kterou partner vysloví, už dávno není slyšena neutrálně. Stává se součástí spletité sítě významů a interpretací, ve které se staré zranění může probudit v jediném slově, tónu nebo pauze. Tam, kde kdysi bylo naslouchání cestou k blízkosti, se může stát bitevním polem.
Naslouchání v partnerském vztahu nemůže být jen o technice.
Techniky aktivního naslouchání, které se běžně vyučují, jsou samozřejmě užitečné a v určitých situacích funkční. Pomáhají nám neztratit se v chaosu myšlenek, držet strukturu a dát druhému pocit, že jsme přítomní. Ale v hlubinách dlouhodobých vztahů často selhávají. Selhávají proto, že nepočítají s tím, co se mezi námi skutečně odehrává. Nepočítají s tím, že někdy slyšíme více sebe než druhého. Nepočítají s tím, že obranné mechanismy, které jsme si v průběhu let osvojili, se spustí dříve, než vůbec začneme vnímat, co k nám ten druhý vysílá.
Naslouchání v partnerském vztahu proto vyžaduje něco zcela jiného. Ne jen dovednost, ale postoj, který se opírá o napojení. Ochotu zpomalit. Schopnost rozpoznat, co se ve mně právě teď děje, když slyším něco, co se mi možná nechce slyšet. Odvahu setrvat ve chvílích, kdy mám tendenci utéct, uzavřít se nebo bojovat. Vnímavost k tomu, že i za slovy, která vnímám jako kritiku nebo nesouhlas, může být ukrytá touha po kontaktu, potvrzení nebo ujištění.
Ve své podstatě jde o naslouchání, které se už dávno netýká jen slov.
Týká se celé naší bytosti. Našeho těla, které se stahuje nebo otevírá. Naší mysli, která hodnotí nebo se zklidňuje. Našeho srdce, které se buď uzavírá, nebo zůstává dostupné. Ve skutečném naslouchání totiž nejde o to, abychom správně zareagovali nebo něco vyřešili. Jde o to, abychom dali tomu druhému prostor být slyšen v celé své lidskosti. Abychom se mu stali svědky — ne soudci, ne zachránci, ne soupeři. Jen svědky jeho prožívání. A v tom spočívá mistrovství, které žádná technika sama o sobě nemůže garantovat. To je důvod, proč naslouchání ve vztahu zůstává vždy výzvou, ale zároveň i cestou, na které se učíme milovat ne tím, co říkáme, ale tím, jak jsme spolu schopni být.
Pár otázek "o naslouchání" na začátek:
- Co je pro vás naslouchání? Co nazýváte nasloucháním?
- V čem všem chcete být slyšeni?
- Co to ve vás uspokojuje?
- Kdy jste se naposledy cítili opravdu slyšeni?
- Když máte pocit, že jste slyšení, co to s vámi dělá?
- Co pak očekáváte? Co se má pak dít?
- Co očekáváte při sdílení?
- Co je pro vás cílem naslouchání?
- Jak vytváříte prostor pro naslouchání a co od něj očekáváte?
- V jakých tématech naslouchání nejčastěji využíváte?
- Jak poznáte, že máte právě nyní naslouchat, že váš protějšek “chce být slyšen”?
- Jak ho v této potřebě podporujete?
- Jak naslouchání „nastavujeme a startujeme“ — jak má partner poznat, že teď potřebuji být vyslyšen(a), a ne hledat řešení nebo se hádat?
- Jak reaguje vaše nervová soustava na obsahy, které slyší vaše uši?
- Kdo vás kdy učil naslouchat? Jaké s tím máte spojené zážitky?
- Co se dělo ve vašem těle, když jste mohli jen být a někdo vás držel svým nasloucháním?....
Naslouchání v dlouhodobém partnerském vztahu: Proč samotná technika naslouchání nestačí?
Mnoho komunikačních tréninků učí, jak lépe reflektovat, shrnovat a validovat — tedy jak lépe "technicky" naslouchat. V dlouhodobých partnerských vztazích to ale často nestačí. Proč? Protože v těchto vztazích se odehrává mnohem víc, než jen výměna slov. V sázce jsou roky historie, hluboké citové vazby, obrany, nevědomé procesy i tělesné signály.
Pojďme se podívat na 20 klíčových důvodů, proč je naslouchání v páru hlubší disciplína.