„Radost vystřídala únava. Lásku vystřídalo oddálení. Partnerství je nyní spíše schováno pod haldou rodičovství, povinností a nutností.“ „Máme se rádi, ale večer jsme tak unavení, že...".

"Často si vyčítáme, že jeden je druhému něčím málo nebo že jeden potřebuje od druhého něco, na co ten druhý už nemá chuť, čas či energii. Nebo v horším případě všechno dohromady. A tak se někdy hádáme a někdy zase dlouho mlčíme."

V párové terapii tohle slýcháme velmi často. Buď záhy po narození dětí nebo i po více letech od tohoto radostného okamžiku. Život rodiny dává partnerskému vztahu co proto. Zažili jsme jsme stovky párů, které byly skvělými partnery, ale radostná zátěž spojená s rodičovstvím, dětmi a udržováním rodinného zázemí dokázala postupně a neviditelně nahlodat jejich blízkost, spojení, vzácné porozumění a hřejivou intimitu.

Primárním vztahem v rodině je vztah partnerský a vztah sám k sobě. Tečka. 

Jsou však životní období, která nám “zatopí pod kotlem” a vyzkouší nás, jak si tuto zásadní skutečnost dokážeme udržet. A to nejenom ve vědomí.

Nejsme dokonalí. Mnozí z nás žijí poprvé, poprvé jsou rodiči, a tak se to všechno poprvé učí…

Nejde o dokonalost, jde o život, jde o proces…

Jak říkal jeden náš kolega. Potřebovali bychom žít tak, abychom mohli říci svým vnoučatům, že život není jednoduchý, ale dokážeme ho vidět, prožít a tvořit jako krásný. Že život je plný výzev a příležitostí a že stojí za to mu jít vstříc a nechat se vyzvat. Vyzvat, nikoliv však zničit.

Přál bych si, abychom dokázali předávat svým vnoučatům naději a radost ze života více než zoufalství, nespokojenost, zahořklost, únavu a strach z bolesti, nejistoty, překážek, či dokonce učení, a hlavně strachu z toho, co jsme si zakázali žít. 

Nenechte si namluvit, že vztah je dřina, že to má být fuška, nebo dokonce práce. Vztahovost je jednoznačně blíže životu než k práci. Ale život je pohyb, vývoj, plynutí a střídání ročních období. Období tepla a zimy, období investování, ztrát i sklízení. Období radostných a vyčerpávajících aktivit a období intenzivního odpočinku a lenošení. Je to střídání časů, kdy se vezeme z kopce s větrem ve vlasech, a časů, kdy je potřeba bolavě šlapat na vrchol s potem ve tváři, odřeninami na těle a jazykem na podlaze. 

Rodinný život má své výhledy, kdy vše dává smysl a je vidět daleko, a má také své úžiny, kdy se nejde vrátit zpět, nic nefunguje a nevíme, jak dál. To je být živý, to vše znamená být v proudu života. To je sahat si na podstatu bytí. Ale dnešní doba nabízí mnoho úniků, jak život minout, jak usilovat spíše o dokonalost, plochost, jednostrannost, neustálou radost, harmonii, nasycení, či dokonce permanentní štěstí. Hodně z toho se nám snaží prodat v nákupních centrech. Někdy to vypadá, že čím větší je, tím tam toho mají více...

Hledejme skutečné výzvy, ne konzumní náplasti na štěstí.

Právě rodičovství je jednou takovou velkou životní a partnerskou výzvou.

Především v počátečních fázích, kdy do partnerství přijdou děti a aktivují se naše rodičovská naladění, očekávání, představy a nároky.  

A přitom někde na pozadí víme, že děti nevyžijí pouze z naší lásky a péče o ně,

ale, že potřebují také vidět a cítit, že péči a lásku máme jak pro sebe samotné, tak i pro nás dva jako partnery.

To vše dohromady je úkol skoro pro supermany:)

Bohužel v posledních letech vidíme hodně partnerských dvojic, kteří jsou skvělí rodiče a jejichž děti by mohly jásat, ale jako partneři jsou bohužel v hlubokém odcizení, někdy dokonce na hraně zhroucení sebe nebo svého vztahu, a tak místo toho, aby si to mohly děti užívat, tak jsou v ohrožení, že se jim rozpadá rodina. Jsou to velmi smutné a bolavé příběhy.

Pojďte se s námi na to hezky posadit.

Zveme vás.:)

PARTNERSTVÍ NENÍ RODIČOVSTVÍ

KVALITNÍ RODINA STOJÍ NA PARTNERSKÉM VZTAHU A VZTAHU SOBĚ K SAMÝM

Čím vyživujete svůj partnerský vztah? Co vás nejvíce přibližuje? Jak si doplňujete energii? Kolik si necháváte času pro svůj protějšek? 

Narozením dětí se pomalu a neviditelně mění mnohé. Rodí se nejen děti, ale s nimi se rodí i rodičovská role, kterou se spíše postupně učíme, než že bychom ji dostali darem. Dokonce se říká, že jsme tolikrát rodičem, kolik máme dětí. Jako na potvoru se většina sourozenců narodí nějak odlišná, a na každého platí něco jiného. V minulosti v patriarchální a konzervativní době rodičovství do značné míry sytilo i partnerství. Respektive rodina byla "nadřazena" partnerství. To, že se staráme o děti, domácnost, zabezpečení, jako by dříve stačilo. Od sedmdesátých let 20. století je rozvodovost a rozpadovost výrazně dramatičtější. A v současné době se rozpadne skoro polovina rodin. Což z evolučního hlediska je pro děti a jejich duševní zdraví jednoznačně ohrožující. A to nemluvíme o tom, že hodně rodičů se nerozvede, ale zůstanou žít vedle sebe v neuspokojivém partnerství.  Jak to, že se tolik partnerství po narození dětí dostává do nekondice? Jak to, že v tomto citlivém období, po kterém oba toužili, jsou si vzdálení? Jak to, že v tomto citlivém období dochází k různým zraněním, hádkám, aktivaci hlubších zranění, nevěrám, vzájemným útokům, kritikám či výhrůžkám o rozchodu?  

PARTNERSKÝ VZTAH NENÍ STROM OŘECHU NA VAŠÍ ZAHRADĚ, KTERÝ OD VÁS NIC MOC NEPOTŘEBUJE.

Čísla sociologů u nás - i jinde ve střední Evropě - jsou alarmující. A to i přesto, že dnes můžeme sledovat zvýšenou kvalitu péče o děti, postupné mazání genderových rolí, rozkvět individuálního sebrozvoje či větší rovnocennost a flexibilitu mezi partnery. Kvalita péče od samotného narození, která je dětem poskytována, výrazně převyšuje dosavadní vrcholy minulých generací. Rodiče často “investují” do rodičovství tolik energie, času, chuti, odvahy či kontaktu, že už pak nemají chuť žít svůj osobní nebo partnerský život.  Partnerský prostor, partnerské potřeby i partnerské ladění jsou často obětovány jako první. A to i dlouhodobě. 

A když se to spojí s tím, co vše se musí ekonomicky uhradit, jaké nároky máme na rodinný rozpočet a jak ho zajistit, tak je extrémní zátěž pro jednoho či oba rodiče často na světě. 

NEZAZDROJOVANÝ RODIČ JE PRO RODINU STEJNÝM OHROŽENÍM JAKO "ODPOJENÝ" PARTNER. 

Unavení a přetížení rodiče, kteří zapomněli na to, že jsou vlastně i partnery. Možná i proto, že ani nemají čas každý sám na sebe. Ženy, kterým téměř nikdo neřekne jinak než maminko, které se ještě vzpamatovávají z toho, jaké fyzické a psychické změny porod přinesl. Nebo už na to zapomněly pod tíhou a zodpovědností výběru těch nejlepších kroužků, rozvojových a edukativních hraček. Muži, kteří s jazykem na vestě běží do práce, ze které se vrací pozdě, a setkávají se potom s vyčítavými pohledy doma, protože přišli zase později. Případně jiné podoby nespokojenosti, které jsou typické ve vašem vztahu a v tom, jak máte rozdělené role. K tomu se může přidat nepochopení a nepodpora širší rodiny týkající se vaší výchovy či kritika jiných lidí a blížíme se do nebezpečného terénu, kde nakonec malá věc může způsobit zemětřesení ve vztahu.

Co se to vlastně děje? Je to normální? A dá se to vůbec změnit?

Zveme vás na cyklus pěti webinářů Vztahové zemětřesení po narození dětí, aneb jak posílit partnerskou blízkost i v tomto náročném období.

PRO KOHO JE CYKLUS URČENÝ?

Proč do toho chceme jít? Co chceme přinést nového?

Cyklus jsme připravili pro všechny, kterých se toto téma jakokoliv dotýká. Tento cyklus je vhodný jak pro jednotlivce, tak i pro páry. Pojďme se hlouběji podívat na to, jak tomu všemu více rozumět a hlavně jak z toho ven. 

Období po narození dětí je často prezentované jako velmi šťastné, kdy vše se točí kolem jejich narození a vývoje. Vidíme často radostné fotografie rodinek s miminky a malými dětmi. Rozzářené a veselé tváře. Je to krásné období, které má ale také svoji odvrácenou tvář, o které se tolik nemluví.  Zveme všechny, kteří rodičovstvím procházejí a je pro ně toto téma čerstvě aktuální, nebo ty, kteří cítí, že ani po letech od narození dětí se to nespravilo, nedalo do pohybu, že od narození dětí se jejich vztah vlastně stal pragmatickou a funkční jednotkou, ale na partnerské úrovni došlo spíše k oddálení, opuštění, odpojení, frustraci, únavě a oddálení. Cyklus je určen všem, které by mohl jakkoliv obohatit.