Často se setkáváme s těmito základními stereotypy:

1. zkreslenou představou, že být milencem či milenkou, být "tím třetím", je příjemné a vzrušující zpestření životní rutiny, 

2.  že být milencem či milenkou je nemorální, neetické a nepřípustné,

3. když se tak milujeme, tak nebude problém udělat z mileneckého vztahu vztah partnerský,

4. děti budou určitě raději, že žijeme s někým, s kým se tolik nehádám,

5. z trojky na jedničku není tak daleko.

Všimli jste si, že když se někde provalí nevěra, často se většinu času a prostoru věnuje tomu páru, které to celé postihlo? Všimli jste si, že na "ty třetí" se často zapomíná a když ne, většinou se k nim chováme jako k Voldemortovi, jako o těch, o kterých se nemluví. Jako kdyby často vůbec nebyli součástí vztahového trojúhelníku, který kvůli či díky nim vzniknul. A nebo když už se o nich mluví, tak jsou to výroky plné vzteku, nenávisti, devalvace, chuti se pomstít či potrestat. A jindy můžeme sledovat naopak jejich nepochopitelné zbožňování, idealizování nebo dokonce přiřazování jim nadpřirozených čarodejnických a loupežnických sil ("on tě chce unést/ona mi tě ukradla, ona tě očarovala, omámila, on tě zaklel, on tě chce jen využít...")

Co se může dít v člověku, který dobrovolně vstoupí do mimopartnerského trojúhelníku? A vůbec, je to vždycky dobrovolně? Jsou a mohou být v rozhodování a vůbec emocionálním napojení na někoho, kdo nám oznámí, že má živý (byť dle jeho či jejích slov nefunkční) vztah, vždy jen vědomé principy? Pokud ne, jaké nevědomé to mohou být? Jak se žije člověku, který žije svůj život v neustálém čekání na někoho? Čím je jejich motivace živená, na co je napojená, že dokážou kus svého života věnovat něčemu tak nejistému. Jak se to stane, že někdo opakovaně končí v milenecké roli? Jaké jsou pravidla a vyhlídky mileneckých trojúhelníků? V tomto díle se podíváme i na často pustý ostrov těch třetích, kteří sledují plynoucí řeku, ale často jim není dovoleno do ní vstoupit, nebo strhnout proud na svoji stranu. A pokud ano, tak je otázkou času zda i oni se nedostanou na druhý břeh.

 Citlivě se podíváme na pozice, příběhy a vyhlídky "těch třetích" - milenců a milenek. Těch třetích v mileneckých trojúhelnících. Samozřejmě ani je nelze házet do jednoho pytle. Není milenka jako milenka, není milence jako milence. Singl milenka/milenec. Milenka/milenec, který má doma partnera a nebo dokonce děti. I oni mají své příběhy, své důvody, své motivy i svá trápení. Jsou mezi nimi stejně pestré rozdíly, tak jako u podvádějících či podvedených. Dříve byl rozšířený stereotyp, že ten rozdíl je především v pohlaví, muži se dostávají do role milenců pro zpestření a ženy, protože chtějí pálit mosty. Ale z naší zkušenosti tomu tak dnes rozhodně není.

PODÍVEJTE SE TOMU PŘÍMO DO OČÍ

BÝT TŘETÍ NEZNAMENÁ BÝT JEDNIČKOU?

Od flirtu až k paralelnímu vztahu. Neviditelný a neviděný svět milenek a milenců. 

Jak dlouho se to dá vydržet? Jakou to má perspektivu?

Pokusíme se dotknout těchto poloh a otázek. Milenci a hranice. Milenci a očekávání. Milenci a budoucnost. Když na milencký vztah přilepíte partnerské očekávání. Je milenecký vztah partnerský vztah? Odlišná dynamika a pravidla mileneckého a partnerského vztahu? Existují nějaké fáze mileneckého vztahu? Když jeden z milenců chce více? Paradox omezeného pole vs. intenzity emocí. Milenec jako projekční plátno, jako experimentální "objekt". Paradox emoční intenzity a nezávazné pseudointimity. Neposkvrněná pseudoexkluzivita mileneckýh vztahů. Tlak na milence/ku vs. tlak od milence/ky. Milenci a děti. Vzrušující cyklus těšení se a opouštění se. Zoufalé činy mileneců a milenek (od ponížení se, vydání se, k vyhrožování až k pronásledování) .

Proč mnoho lidí ztrácí nejlepší léta v mileneckém trojůhelníku. Výhody a ztráty. Jak milenecké vztahy souvisí s našimi strachy, historií, traumaty, rodinnými vzorci. Milenecký vztah jako obrana - jak pro toho druhého, tak pro toho třetího. Krása, třpyt a tragédie. Spokojená role "toho/té třetí"  vs. ten/ta třetí, který/á chce být tím prvním. Mají milenecké vztahy vůbec naději na úspěch? Jakou perspektivu má vztah, který vznikl jako milenecký. Představa, že z mileneckého vztahu uděláte ten skutečný naráží v mnoha otázkách a fázích. Od zamilovanosti k tragédii.

Fascinace mileneckého vztahu čaruje a "destruuje" nemalý počet rodin. Milenec - otec /milenka - matka si myslí, že děti budou rádi navazovat vztah a vyrůstat s někým, do koho se sami zamilovali a kvůli, které/mu opustí druhého rodiče. Milenka /milenec si myslí, že se mohou stát ze třetího prvními. Kde jsou hranice mezi přáním a realitou?