Anatomie pocitů, aneb jak přirozeně vznikají zranění v našich nejbližších vztazích. V prvním díle cyklu se podíváme na to, jak se nastartuje mocný a zraňující proces nezpracovaných emocí. Dotkneme se toho, jak nám naše vlastní emoce mohou dlouhodobě škodit a ubližovat. Otevřeme téma makro vs mikro zranění, dlouhodobých či krátkodobých a toho, co se v nás děje, když si jich „nevšímáme“. Kde se vůbec tyto emoce berou? Proč je nedokážu vědomě ovládat? Proč i po tak dlouhé době dokáží být tak silné? Proč se opakovaně vrací? Proč čas nepomáhá?

Pilíře hojení – V druhém díle se podíváme na to, jaké jsou základní pilíře procesu hojení. Co to vůbec znamená? Kde to začíná? Pokusíme se pomalu dotknout vybrané "bolesti", která nám tato zranění způsobila či způsobuje. Zkusíme spustit proces hledání odpovědí - jak v ní mám vůbec zůstat? Musím v ní vůbec být? Jak to mám unést? Jak si mám vůbec osahat to, co mi tuto bolest způsobuje? Jde to i bez tohoto procesu? Vysvětlíme nástroj tzv. pendulace, tj. schopnosti umět se vědomě pohybovat od bolesti ke slasti, zdrojů a bezpečí. A v neposlední řadě se pokusíme nastartovat zdroje naší odvahy k tomu na svém zranění pracovat.

Zkusíme najít ve svých bolavých emocích i kus sami sebe - zdroj sebepoznání. Můžeme se tedy něco dozvědět i o sobě tak, aby nám to dalo sílu. Jaké je to být ve zranění? Proč se nás tak drží? Proč je tak silné nebo tolik opakující? Proč od něj naopak utíkáme? Jak to ovlivňuje naše vnímání, přemýšlení, tělovost a vztahovost? Co o mně říká to, že mě něco zranilo? To, jakým způsobem se ve mně zranění projevilo, o mně totiž něco říká. Ale co? Jak to zjistím? Proč je to důležité? Pokusíme se otevřít i téma vytváření bezpečného prostoru, ve kterém může hojení probíhat. Řekneme si něco o tzv.groundingu – umění napojení na sebe. A dokonce se dotkneme toho, jak tento proces a zranění mohou být růstová a seberozvojová.

Vracení se do bolesti – předposlední díl cyklu tentokrát o tom, jak je důležité umět se k bolesti vracet, neutíkat před ní a občas si zkontrolovat, jestli se rána na pozadí dobře hojí a jestli se neotevřela bez našeho vědomí. Budeme si povídat na téma odpuštění. Nejen těm, co nám bolest a zranění způsobili, ale i odpuštění sobě za to, že jsme se vůbec zranit nechali. Jak to udělat, abychom se bolesti nevyhýbali. Rádi bychom tímto dílem ukázali, že vracení se ke zranění není jen bolavé, ale i pomáhající. Pokusíme se také představit techniky a nástroje na vracení se ke zranění a podpoře naší odvahy vstoupit znovu do bolavé „řeky“.

Partnerské hojení – poslední díl cyklu na téma, jak nám naše osobní zranění komplikují a otravují naši pohodu, bezpečí, spokojenost i naše vztahy. Jak se dá otevřít osobní zranění partnerovi? Je to potřeba? Má se to vůbec? Má to smysl? Nebo naopak mohu dokonce využít náš vztah k zahojení se? Ukážeme si také, jak na to, když jsme na druhém břehu - jak pracovat s partnerovým zraněním? Mohu mu/jí já sám nějak pomoci? Měl/a bych vůbec? Jde to? A pokud ano, jak? V závěrečné imaginaci posílíme hojivé síly, vyjádříme důvěru aktivnímu procesu hojení a nezapomene na posílení potřebných zrdojových nástrojů.