Rozchody a rozvody patří mezi největší životní stresory, ve kterých často naplno pracují jak emocionální, tak kognitivní procesy. Velmi často nejsou ve shodě. A pak se řeší klíčová otázka: zůstat nebo odejít? Pojďme se podívat na to, jak se lépe a střízlivě vyznat v tom všem, co nám toto bolavé období probouzí. Někdy strach, někdy vztek, jindy bolest a bezmoc rozehrávají svou silnou destruktivitu. Velmi často je "podivné" chování rozcházejících velmi překvapivé pro oba dva vzájemně. Pojďme se tedy podívat na to, jak ukončit vztah bez s/pouště za sebou a jak se všem neztratit sami sebe a případně neublížit přítomným dětem.
Hodně dlouhodobějších vztahů se má tendenci nějak pošramotit a zamotat. Není to náhoda a není to ani osud. Není to ani věkem samotného vztahu, jak si lidé často myslí. To "zamotání se" je součástí nutného vývoje. Vývoj a růst není jen to, když se nám daří, jsme silnější a úspěšnější. K vývoji patří i hluboké propady, krize a ohrožení. Každý vztah má svou zónu smrti, do které se za určitých podmínek určitě dostane.
Od jisté chvíle či období vztahová dynamika roztáčí svou pohlcující spirálu úpadku. Vše funguje již svou vlastní setrvačností, aniž bychom se museli nějak výrazněji snažit... Partnerská krize je často poslední šance, jak to pochopit a vše zavčasu ještě zvrátit. Bohužel se 50-70% dlouhodobých partnerství a manželství rozpadá zbytečně, protože se nenajdou ve správnou chvíli dva partneři, kteří by společnými silami tuto spirálu zvrátili. Jeden to sám většinou bohužel zvládnout nemůže, alespoň ne dlouhodobě. A tak se dostáváme na křižovatku, ze které již není návratu. Kde se něco musí stát. Kde už to nejde vydržet...