Co to vůbec znamená odpuštění? Jeho fenomenologie, mýty a za co je odpuštění nejčastěji zaměňováno?

Odpuštění je spojováno s mnoha mýty, kvůli kterým se ho můžeme (častokrát neoprávněně) bát a obírat se o možnost do/uzdravení zranění. Často je odpuštění mylně vykládáno jako náboženské téma. Ale my se na něj podíváme z pohledu nejmodernějších psychologických konceptů a z perspektivy psychoterapie odpuštěním. 

Postačuje k odpuštění provedení určitého rituálu? Znamená odpustit popírat zranění, schvalovat chování druhého či zbavit ho odpovědnosti? Je v procesu odpuštění nevyhnutelné zapomenutí na to, co se stalo, či obnovení důvěry vůči partnerovi? Podíváme se také na různé formy pseudoodpuštění. Dotkneme se souvislostí mezi odpuštěním a touhou po pomstě či odpuštěním a praktikováním spravedlnosti. Podíváme se na to, jaké ne/výhody má neodpuštění, a naopak, jaké ne/výhody může mít odpuštění. Existují výzkumy, které by ukazovaly důležitost odpuštění pro psychické a tělesné zdraví či naše vztahy? A koneckonců, je to odpuštění nebo odpouštění?

Co všechno může odpouštění zahrnovat a co mi může pomoci, či naopak proces komplikovat?

Odpuštění, resp. odpouštění, je proces. Zvlášť při závažných zraněních to není proces lineární, ale spíše klikatý. Co všechno může tento proces obsahovat? Má nějaké fáze? Jaké jsou hlavní pilíře odpouštění? Souvisí odpouštění nějak s procesem truchlení? Ve druhém díle cyklu podrobně rozebereme proces odpuštění z pohledu praxe i výzkumů. V neposlední řadě si prakticky ukážeme, co všechno nám může v procesu odpuštění pomáhat a co můžeme dělat, když chceme odpustit, popř. jaké podmínky se pro tento proces ukazují jako podpůrné či efektivní.

Dotkneme se také toho, proč je pro některé lidi náročnější odpouštět než pro jiné. Provokativně se dotkneme i otázky, zda je rozdíl v odpuštění mezi muži a ženami? Souvisí odpuštění a zpracování zranění s naší osobností, výchovou, vírou či předchozími zraněními? Jsou některá zranění neodpustitelná? A komu či čemu všemu můžeme odpouštět? Kromě odpovědí na tyto otázky se podíváme také na hlubší zdroje našich zranění, hledáním porozumění toho, zda je naše prožívání a vnímání současného zranění jen o současné chvíli.

Základy a pilíře uzdravování a odpouštění sobě samým. Bez čeho to nepůjde?

Samostatným tématem odpouštění a uzdravování je odpuštění sobě. Odpuštění sobě však bývá často těžší než odpuštění druhému. Proč tomu tak může být? A jak souvisí odpuštění sobě s psychickým zdravím? Podíváme se také na to, jaké jsou důležité pilíře odpuštění sobě a jak souvisí odpuštění sobě s odpuštěním druhým. Vysvětlíme si rozdíly mezi prožíváním emocí viny a emocí studu/hanby  a popíšeme si jejich rozdílné dopady na naše duševní zdraví a vztahy. Ukážeme si vliv i toho, kolik jsme my sami zažili odpuštění, přijetí, nebo naopak vyrůstání v atmosféře obviňování, trestů, neodpouštění. 

A v té souvislosti se nezapomeneme také dotknout silně propojeného tématu sebekritiky (sebedevalvace či sebenepřijetí) a jeho destruktivní síly v procesu hojení. V neposlední řadě, prakticky si ukážeme, co nám může pomoci kultivovat odpouštění, soucit a laskavost vůči sobě. 

Jaký je vztah odpuštění s obnovou pocitu bezpečí a důvěry?

V posledním díle se zaměříme na souvislosti a rozdíly mezi odpuštěním a smířením, tedy odpuštěním jako interním a odpuštěním jako vztahovým procesem. Budeme se věnovat souvislostem odpuštění, které připravují půdu pro obnovení důvěry po závažných zraněních (např. nevěra), a také vztahu odpuštění a ospravedlnění. Jaký vliv má omluva, proces ospravedlňování a její forma na proces odpuštění? Je třeba se vůbec omluvit? Nebo je výhodné se omlouvat opakovaně? Kromě odpovědí na tyto otázky se blíže podíváme na to, jak by měla omluva vypadat, aby byla efektivní pro člověka, kterého jsme zranili, a pro potenciální uzdravení našeho vztahu. Budeme hledat cesty, jak můžeme pomoci zraněnému partnerovi z pozice toho, kdo zranil, a naopak, jak můžeme z pozice zraněného partnera napomoci tomu, kdo nás zranil, abychom dokázali dospět ke smíření. Podíváme se také na pestré formy a způsoby omluvy, které mohou být v různých fázích odlišné. Jde také o načasování. Jde také o připravenost - jak se omluvit a jak omluvu přijmout. Omluva nemá být ponížení se. Podíváme se také na komplikace kolem motivace. A také na to, jaké jsou další pilíře přispívající ke smíření...