„… bílý kůň a na něm jezdec s lukem. Byl mu dán věnec dobyvatele, aby dobýval.“

První jezdec je velmi často spojován s mocí dobývat, rozsévat a šířit. Jeho nástrojem je luk. Často je spojován s ne-mocí. Proto nás první cesty zavedou do prozkoumání nejběžnějších znemocňujících příčin a sil, kterými není nic menšího než emoce. Ukážeme si nejen jejich různé aspekty (od úrovně sebeuvědomění, autoregulace, přes emoční zralost a odolnost), ale i dopady potlačených a nezahojených emocí na kvalitu prožívání vztahu a naší druhé polovičky.

Jako mor do vztahu také stupují další významné síly v podobě romantických očekávání, raných milostných zkušeností a bezesporu podprahových "ne/genderových" partnerských stereotypů. Jsme jimi prosáklí do morku kostí, i když mozek moderního partnera si myslí často něco jiného. 

Poukážeme na základní módy bytí ve vztahu, které nevědomě spřádají své tajné plány a očekávání. A v kombinaci s připravenými strategiemi vymáhání či adaptace následně udržují či ničí blízkost. 

„… druhý kůň, ohnivý, a jeho jezdec obdržel moc odejmout zemi mír, aby se všichni navzájem vraždili.“

Druhý jezdec je jednoznačně spojován s atmosférou války, zisku, opanování území. Jeho nástrojem je meč. Často se v něm vyjevuje jeho schopnost plenit, být v boji, rozšiřovat hranice a pohybovat se v konfliktní a nekomfortní zóně. Na úrovni partnerského vztahu ho výrazně propojíme s ne/schopností pohybovat se v partnerské dualitě, ve dvou plnohodnotných subjektivních světech, s čímž také jednoznačně souvisí masivní úzkost z přítomné odlišnosti a často absentující objektivní pravdy. Právě ne/schopnost zacházet s odlišnosti je živnou půdou pro další kvalitu - umění konfliktu. Konflikt je půdou, kde dochází k mnoha životadárným silám. Konflikt ale má i odvrácenou stranou - buď do něj nemůžeme, musíme ho za každou cenu potlačit, nebo naopak se z životadárné bouřky stane smrtící uragán.

Tento jezdec s sebou nese vyrovnání se s otázkou pravdy v partnerství, nese s sebou kvalitu a schopnost zůstávat v napojení a kontaktu. Tento jezdec se dotýká a/synchronní pulzace mezi já a my, mezi blízkostí a oddálením. Tento jezdec aktivuje nejen vnější, ale i vnitřní intrapsychické konflikty, obranné mechanismy a vzorce. Zde se noříme do nevědomých, ale přitom mocných struktur naší živé vztahovosti. 

On zajišťuje vzruch a doplňování polarity. On narušuje klid a bezpečí. Co se stane, když z nějakého důvodu nemůžeme usilovat o celistvost a živost polarit? Protože více než autenticita je poslušnost nebo slušnost, více než vztahovost je podrobivost, více než vztahová svoboda je paralyzující strach...

 „… kůň černý, a jezdec měl v ruce váhy. … Za denní mzdu jen mírka pšenice, za denní mzdu tři mírky ječmene. Olej a víno však nech!“

Třetí apokalyptický jezdec přiváží jako hlavní nástroj váhy. Jednoznačně přichází s otázkou, jak moc jsou syceny naše osobní a vztahové potřeby. Přichází s otázkou, jak pracujeme se zklamáními a frustracemi důležitých vztahových potřeb. Ukazuje na destruktivní síly a důsledky, které vznikají v hladu, suchu a bídě. Ukazuje, jaké zvířecí, nenávistné, agresivní a odcizující důsledky to do vztahu přináší. Ukazuje na nepochopitelný vliv černé díry, kterou roztáčí chronická frustrace a odmítání vztahovosti. 

Jezdec na rudém koni přináší otázku po naplňování smyslu, po diskrepanci mezi hodnotou vztahu a skutečnou emoční investicí, přináší otázku po směřování naší životní energie. A opět se vrací k důležitosti polarit. Na vyvažované nevědomé úrovni poukazuje na množství aktivovaných přenosů, projekcí a rodových scénářů. 

Zabývá se důsledky, jako jsou nuda, pasivita, nedostatek času, míjení se, rezignace až vyhoření, ale ptá se také po aktivovaných obranách, kterými potlačujeme bolavou realitu... A tím se znecitlivění rozvíjí  a utajené destrukce se dále nevědomě roztáčejí...

„… kůň sinavý, a jméno jeho jezdce Smrt, a svět mrtvých zůstával za ním.“

Čtvrtý jezdec jednoznačně ukazuje na závažnost postupující situace a na aktivovanou spirálu úpadku, na její nezastavitelnou sílu. Již není cesty zpět. Musí se projít očistcem, peklem, a pak se uvidí. Jezdec aktivoval ty výrazné a závažné symptomy. Jsou zamaskované tak, aby se oddálilo jejich vyřešení. Jsou útočné. Partneři jsou v nich opuštěni, nemají spojence. Stejně tak i ve smrti jsme každý sám.

Jezdec smrti ukazuje na odpojení na hlubší úrovni, ukazuje na fatální fáze spirály a atakování bodu zlomu a budu smrti.  Dochází k narušení mocné dostředivé síly. Pulzace do blízkosti je narušena. Smrt předjímá sebedestruktivní síly a vzorce, nestabilitu, klade otázky: Zůstat, nebo odejít? Kdo za to může? Dochází k aktivaci obranného valu a vnitřního týmu (útočného, rezignovaného, obětního, unikajícího...). Smrt narušuje nejhlubší statiku vztahu, obraz partnera, vztahovou flexibilitu a odolnost. Ukazuje na přítomnost živé přecitlivělosti nebo umrtvené rezignace a bezmoci. Dobré již nemá sílu hojit a vyživit do zásoby. Temnota vítězí. Mordor pustoší krajinu, agenti z Matrixu ničí bytostnou podstatu vztahu... Krize jako ohrožení nebo jako příležitost. Symbol krize nese prvek příležitosti. Možnost přeměny. Transformace.

Na jedné straně je extrémní ohrožení a na straně druhé je symbol smrti i příležitostí k zrození, k možnosti potřebného růstu, proměny a transfotmace.

V závěrečném díle bude hlavní fokus položen na partnerskou dynamiku a její cykličnost. Z předchozích dílů nám více než jasně vytanulo, že celé téma jezdců apokalypsy je o síle. Ne nadarmo jsou tyto principy pojmenovány jako jezdci. Dávají věci do pohybu. Víří a provokují, někdy ničí, ale taky léčí. Jak jsme psali v úvodu tohoto kurzu, kdo naslouchá a vnímá tyto jezdce, může žít, budovat a pěstovat svůj vztah.

Může se dotknout svého strachu a pochopit, co nám tato emoce, spojená se všemi jezdci, chce říct či už to na nás křičí. Celá apokalypsa je o dynamice. Mluví o tom, co se mezi námi dělo, a co ne vždy vedlo ke spokojenosti, nedej bože ke štěstí.

Upozorňuje ale také, že když vezmeme v potaz náš vztahový tanec, pohyb, dynamiku, když využijeme naše prozření nad těmito silami, mohou být naši jezdci více než užiteční. Přesně tak, jak nás směřuje onen krásný výrok: "...ti, kdo čtou, chápou a berou vážně poselství, budou šťastní."