STRACH Z ODMÍTNUTÍ
Bojíme se odmítnutí, a tak raději neuděláme to, co bychom rádi bez tohoto strachu moc rádi udělali:(
Obáváme se, přizpůsobujeme se a čekáme... A když už do situace, ve které potenciálně můžeme odmítnutí zažít, vstoupíme, strach často zablokuje naše sebevědomí a konstruktivní vystupování – koktáme, rudneme, potíme se a nedokážeme efektivně komunikovat.
Z čeho tento strach vychází?
Přirozeně se snažíme zapadnout do společnosti a být oblíbení. Naši hodnotu často odvozujeme od toho, jak nás druzí vnímají. A takové odmítnutí (i když daný člověk neodmítá nás, ale pouze požadavek) potom bolí, bereme si ho osobně a naše sebedůvěra a sebehodnota klesá.
Strach z odmítnutí býval užitečný, když jsme žili ještě v tlupách. Odmítnutí mohlo znamenat vyloučení ze skupiny, a tudíž život ohrožující situaci. Dnes je ale jiná doba – odmítnutí je častou a přirozenou situací, která pro naše přežití v naprosté většině nemá význam. Existují další cesty, další lidé, u kterých můžeme získat své „ano“, a naplnit tak své potřeby. Strach z odmítnutí v nás přesto přetrvává a blokuje nás v úspěchu.
Pokud v sobě tento strach máme, uchylujeme se obvykle k neproduktivnímu chování. Vyhýbáme se dané situaci s nepříjemnými pocity a všemožně si sami sobě snažíme vysvětlit, že přece nemá smysl žádost vyslovit (racionalizujeme).
Podle vědců odmítnutí spouští v mozku úplně stejné procesy jako fyzická bolest. I proto si člověk mnohdy vsugeruje, že nic podobného už nechce prožívat. Pokud tomu podléhá v běžné míře, je vše v pořádku. Někoho ale strach z odmítnutí pronásleduje. Aby ho nezažil, předstírá, že je někdo jiný, schovává se i sám před sebou a každý den je naplněný falší a přetvářkou. Nic se tím ale nezlepší, naopak. Tento ochromující pocit se časem jen zhoršuje a pokud se s ním nic nedělá, dokáže přerůst ve vyhýbavé a paralizující stavy.
Kde se to nejvíce projeví?
- Poznávání lidí - člověk je tvor společenský a potřebuje se družit. I z konverzace ve frontě na rohlíky může vzniknout přátelství. I když nutně nemusí. Často to ale aspoň zpříjemní den. Lidé, o nichž píšeme, ale nic podobného nedokážou. Nedávají se s nikým do řeči, protože ten by jim mohl třeba vynadat nebo být protivný. A tak nepotkávají nikoho nového a zůstávají často sami.
- Randění - první schůzky jsou stresující pro každého. Ovšem pokud se bojíte odmítnutí, nesoustředíte se po dobu jejich trvání na to, zda vám protějšek vyhovuje a jestli by bylo fajn potkat se i podruhé. Řešíte jen to, zda se mu líbíte vy. Což je těžké, protože v přílišné snaze se vyšvihnout jste nervózní, koktáte nebo říkáte nesmysly a ještě máte stažený žaludek.
- Manželství - i když se milujete sebevíc, dva lidé nemohou vždycky souhlasit se stejnými věcmi. A pak přicházejí konflikty. Těch se ale lidé se strachem z odmítnutí neúčastní, protože by mohli prohrát. Proto se ale pak cítí ve vztahu utlačováni, a to není dobře. Jejich pocit často přeroste v žárlivost a strach z opuštění, což je ještě horší varianta.
Původ všeho zla
- Stejně jako mnoho špatných vlastností i tato má často původ v dětství. Mnohdy jí trpí lidé, kterým rodiče všechno zakazovali, vůbec jim nenaslouchali a nedávali jim prostor. Ale pozor - na druhou stranu se do této spirály dostanou také jedinci, kteří všeho měli naopak až moc. Rodiče je rozmazlili, neustále jim tvrdili, jak jsou dokonalí a oni pak neustáli srážku s realitou, kdy vyšlo najevo, že tak skvělí zase nejsou.
- Dalším důvodem bývá také nízké sebevědomí anebo špatné a stále se opakující předchozí zkušenosti (které ke snížení víry v sebe logicky také vedou).
- V neposlední řadě je to upínání se na nesprávné lidi. Zvláště partner, ale také přátelé jsou pro člověka určující. Pokud přilne k někomu, kdo ho sráží a nikdy se podle něj neřídí, pak je pro něj velice lehké dostat se do stavu, že se bude bát z jeho dalšího odmítnutí. A to určitě přijde.
Běžné znaky chování
Stavy, které námi popisované osoby zažívají, jsou všudypřítomné. A vedou je k jistým vzorcům chování, které je pro ně určující. Co je jim blízké?
- Snaha potěšit - je fajn dělat okolí radost, ale tito jedinci to přehánějí. Pro to, aby je jiní měli rádi, jsou schopní se i uštvat. To z nich dělá otroky.
- Pasivita - aby se vyhnuli konfrontaci a situacím, z nichž nemusejí vyjít jako vítězové, raději se do ničeho nepouštějí a nechávají věci jen tak plynout. Nuda.
- Otupělost - strach z odmítnutí vede lidi k tomu, že se vzdají svých snů. Stejně na ně totiž podle svého mínění nemají. Jenže život bez toho, aby člověk po něčem toužil, není k ničemu.
- Faleš - aby nebyli odmítnuti, nechtějí ukazovat světu své pravé já. Proto mají pořád nasazenou pomyslnou masku. Tím jsou ale pro ostatní špatně čitelní a lidé jim nevěří.
Jak pracovat se strachem z odmítnutí?
- Uvědomte si situace, ve kterých se projevuje Váš strach z odmítnutí. Co byste rádi udělali, ale obáváte se reakce druhého?
- Pojmenujte katastrofické myšlenky spojené s obavou. Představte si, jak by vypadala nejhorší možná reakce druhého. Jak byste v takovém případě reagovali? Co by to pro Vás v perspektivě celého Vašeho života znamenalo? V rámci toho kroku často platí: „Když nejde o život, tak jde o…“
- Představte si ideální průběh situace a Vaše reakce – nezaměřujte se pouze na katastrofické vize a co všechno nedokážete, ale vědomě si představujte, jak byste chtěli postupovat v té nejlepší možné alternativě.
- Trénujte odmítání! Vystupte ze své zóny komfortu. Je to podobné, jak vlézt do studeného bazénu. Člověku se do něj zprvu nechce, představa chladné vody mu je odporná, ale jakmile překoná nepříjemný pocit vody na těle, během chvilky si zvykne. Podobně to je s odmítnutím. Bojíme se ho, ale když nastane, můžeme sice prožít negativní emoce, které ale následně stejně zeslábnou a my můžeme jít dál. A to nemluvím o tom, že v řadě případů nakonec odmítnutí vůbec nenastane.
- V rámci dlouhodobé terapeutické práce je také užitečné pracovat s myšlenkou, nakolik potřebuji být druhými přijat, milován a neustále se vracet k tomu, že přijetí začíná u sebepřijetí. Pokud Vás strach z odmítnutí obtěžuje výrazně, je vhodné zaměřit se také na jeho kořeny – kde poprvé se ve Vašem životě objevil.
Jak pracovat se strachem z odmítnutí?
- Uvědomte si situace, ve kterých se projevuje Váš strach z odmítnutí. Co byste rádi udělali, ale obáváte se reakce druhého?
- Pojmenujte katastrofické myšlenky spojené s obavou. Představte si, jak by vypadala nejhorší možná reakce druhého. Jak byste v takovém případě reagovali? Co by to pro Vás v perspektivě celého Vašeho života znamenalo? V rámci toho kroku často platí: „Když nejde o život, tak jde o…“
- Představte si ideální průběh situace a Vaše reakce – nezaměřujte se pouze na katastrofické vize a co všechno nedokážete, ale vědomě si představujte, jak byste chtěli postupovat v té nejlepší možné alternativě.
- Trénujte odmítání! Vystupte ze své zóny komfortu. Je to podobné, jak vlézt do studeného bazénu. Člověku se do něj zprvu nechce, představa chladné vody mu je odporná, ale jakmile překoná nepříjemný pocit vody na těle, během chvilky si zvykne. Podobně to je s odmítnutím. Bojíme se ho, ale když nastane, můžeme sice prožít negativní emoce, které ale následně stejně zeslábnou a my můžeme jít dál. A to nemluvím o tom, že v řadě případů nakonec odmítnutí vůbec nenastane.
- V rámci dlouhodobé terapeutické práce je také užitečné pracovat s myšlenkou, nakolik potřebuji být druhými přijat, milován a neustále se vracet k tomu, že přijetí začíná u sebepřijetí. Pokud Vás strach z odmítnutí obtěžuje výrazně, je vhodné zaměřit se také na jeho kořeny – kde poprvé se ve Vašem životě objevil.