Tato citová vazba vzniká u těch, jež v dětství pociťovali dostatek lásky, podpory a náklonnosti a jejichž potřeby byly přiměřeně naplňovány. Jistá vazba navozující pocit bezpečí: rodič, který reaguje, dítě je uvolněné, spokojené, v bezpečí. Dítě používá pečující osobu jako bezpečnou základnu pro zkoumání okolí. Vykazuje přiměřenou úzkost, když pečující osoba opouští místnost, a uklidní se a znovu se vrátí ke zkoumání, když se pečující osoba vrátí. Dítě může být uklidněno i cizím člověkem, ale preferuje pečující osobu.

Ten, u koho se rozvinula bezpečná citová vazba, má ve vztazích napůl vyhráno. Snadno projevuje zájem a náklonnost k druhým lidem, dokáže udržet rovnováhu mezi blízkostí a vzdáleností, dobře zvládá různé vztahové problémy a je schopen si vytyčit a udržet jasné hranice. Důvěřuje sobě a svým blízkým, zvládá se vyrovnat s odmítnutím, umí být loajální a bývá dobrým, podporujícím partnerem a kamarádem. Lidé s touto citovou vazbou vnímají pozitivně sebe i ostatní. Tyto typy dávají vztahům ve svém životě odpovídající místo a cítí se dobře, i když jsou momentálně bez partnera.

Charakterizuje ji nedůsledný a nespolehlivý rodič, dožadující se dítě, které na rodiči lpí. Pro lidi s úzkostnou vazbou bývají vztahy často spouštěčem stresu, nepohody a napětí. Dítě nepoužívá pečující osobu jako bezpečnou základnu, ale protestuje, když se chystá odejít. Je velmi rozčilené, když je pečující osoba pryč a jen pomalu se uklidní, když se pečovatel vrátí. Dítě se velmi zajímá o to, kde se pečovatel vyskytuje, vyhledává kontakt, ale když ho dosáhne, rozčileně ho odmítá. Nedá se jednoduše utišit cizí osobou. V tomto typu vazby je dítě neustále úzkostné, protože dostupnost pečující osoby není stálá.

Od svých partnerů potřebují často slyšet potvrzení, že je vše OK. Tito lidé nedokáží žít sami. Když jsou bez partnera, cítí se špatně. Jsou přehnaně pečující a kontrolující. Mají problém důvěřovat sobě a ostatním. Jejich nálada silně závisí na tom, jak se k nim partner chová. Bývají emočně nestabilní a často si stěžují na chlad a bezcitnost svých partnerů. Ve vztazích se často přizpůsobují a ztrácejí sami sebe. Sebeobraz úzkostných typů je negativní, ostatní však vnímají pozitivně – z toho pramení jejich potřeba neustálého potvrzování, že je vše v pořádku a nízká sebedůvěra. Například dívka volá desetkrát za den svému partnerovi. Nebo muž doprovází ženu na každou akci s kamarády, jenom proto, aby se ujistil, že s nimi neflirtuje. Vzniká u dětí, jejichž potřeby jsou naplňovány jen částečně a často nepředvídatelně. Rodiče bývají náladoví a chovají se ambivalentně.

Charakterizuje ji odmítající rodič chovající se nepřátelsky; odtažité, příliš samostatné dítě. Dítě při hře málo sdílí své emoce. Projevuje náznaky emocí, když se pečovatel vytrácí nebo vrací. Vykazuje málo citu, když je mu projevována náklonnost. K cizím se chová podobně jako k pečovateli. Dítě ve svém jednání může projevovat nedostatek příchylnosti a nízkou sebeúctu.

Lidé v této kategorii jsou velmi nezávislí a na sebe orientovaní. Mají fobii z blízkých vztahů, ze závazků, druhým nedůvěřují a mívají problém s blízkostí. Pokud se druzí přibližují, oni se vzdalují. Mají pocit, že se ve vztazích dusí, že mají málo osobního prostoru. V každém vztahu mají plán, jak ho v případě potřeby opustit. V skrytu duše však po blízkém, hlubokém vztahu a porozumění touží, často si to ale nedokáží přiznat. Lidé s vyhýbavou citovou vazbou se vnímají pozitivně, ale ostatní vnímají negativně. Dobrým příkladem by mohl být muž pracující 90 hodin týdně, který si stěžuje, že s ním partnerka chce trávit alespoň víkendy. Nebo žena, která už vystřídala mnoho partnerů, ale jakmile má s někým bydlet, tak se s ním rozejde. Vzniká u dětí, kde byly naplňovány pouze některé potřeby. Například dítě bylo dobře oblečeno, nakrmeno, ale matka se s ním dostatečně nemazlila a nechovala ho.

Charakterizuje ji rodič vzbuzující strach, traumatizované a příliš ostražité dítě. Dezorganizované emocionální chování se projevuje například tak, že dítě pozoruje pečující osobu, ale přitom je zády k němu.

Dezorientované typy disponují tím nejhorším z předešlých dvou vazeb. Mají strach ze vztahů, z intimity, ze závazků, jsou nedůvěřiví. Často žijí sami, cítí se mizerně nebo vstupují do nefunkčních, toxických vztahů. Do této kategorie patří lidé, kteří se potýkají s mnoha emocionálnímu problémy, které zasahují celý jejich život. Tato citová vazba vzniká u dětí, které byly zneužívány nebo hrubě zanedbávány. Lidé s dezorientovanou vazbou vnímají negativně všechno a všechny, a kvůli tomu nejsou schopní navázat a udržet funkční vztah.