PÍŠETE SI DENÍK?

V praktické psychologii jsou nejúčinnější často ty metody, které znějí jednoduše až triviálně. Proč? Jsou totiž *skutečně* účinné a praxí dlouhodobě ověřené, a proto je psychologové doporučují znova a znova. Objevují se tak stále dokola i v různých článcích a návodech. A nám se brzy onosí. Ale že už jsme něco slyšeli, neznamená, že to není důležité.
Jednou z takových super efektivních metod co do minimální časové investice a obrovského psychologického zisku, je psaní deníku. Stačí vám na ni doslova pár minut denně (nebo dokonce týdně). Co za tento malý zlomek času můžete získat?

DENÍK OTEVÍRÁ OČI PRO NAŠE SLABÉ STRÁNKY
Za prvé, deník slouží k lepší sebereflexi. Díky němu dokážeme lépe prozkoumávat svá témata, trápení nebo problémy. Lidská paměť zdaleka všechno neudrží a z mnoha psychologických studií víme, jak snadno je ovlivnitelná k "nevěrnému" záznamu.
Tedy když si optimisticky říkáme, že máme "trochu" problémy se spánkem, ale v deníku jasně vidíme, že jsme velmi špatně spali 4 dny v předchozím týdnu, máme nepříjemný, ale důležitý důkaz. Pokud neustále slýcháme "přehnané" stížnosti našich kolegů na nějakou naši negativní vlastnost (třeba vztahovačnost nebo úsečnost) a při bedlivějším čtení ve *vlastních* záznamech vidíme, že právě toto téma se opakuje každý druhý den, otevře nám to také oči...
Deník nás tedy často konfrontuje s nepříjemnou pravdou, ale právě toto uvědomění potřebujeme, abychom se přestali vymlouvat. A to je jenom začátek. Následně v deníkových záznamech můžeme hledat (a nacházet) také *souvislosti a příčiny* těchto slabých chvilek, pochybení, nezdarů. Často jenom z odstupu (který nám právě deníkový záznam umožní) dokážeme realitu nahlédnout objektivněji. A tak dále.

DENÍK NÁM UKAZUJE I DOBRÉ CHVÍLE, KTERÉ MÁME TENDENCI ZAPOMÍNAT
Za druhé nám deník přináší také mnoho pozitivního. Samozřejmě záleží, co si do něj zapisujeme. Pokud jej chápeme jako seznam stesků, pak jsme něco zcela nepochopili... Ale pokud pamatujeme denně nebo týdně na jednu nebo několik drobných či větších věcí, které nám udělaly radost či které se nám povedly, často takový záznam dokáže korigovat opět nesprávný pohled na náš život, když se domníváme, že jsme tento týden vlastně "nic neudělali" nebo že žijeme nesmírně nudnou rutinou.
Záznam našich úspěchů a hezkých chvil je neobyčejně silným motivačním i psychoterapeutickým nástrojem. Můžeme si je totiž při zpětném čtení připomínat, užívat a vzpomínat na ně. Ale nejen to. Můžeme se ptát: Co dělat, aby podobných chvil bylo více? Co vedlo k tomuto úspěchu? Co jsem udělal jinak? A v deníkových záznamech hledat odpovědi a souvislosti.
Sám mám ve víru každodenních úkolů a projektů spíše tendenci zapomínat na to, co vše jsem udělal (napsal, zažil, setkal se s, zařídil, naplánoval, uvědomil, vyřešil, získal...). Píšu si více forem osobních záznamů - některé více psychologické a nepravidelné, ale jednou týdně mám ve zvyku si zpětně sepsat prostým výčtem vše, co se mi povedlo (nebo nepovedlo), co jsem udělal, co jsem zažil.
Za týden toho třeba tolik není. Ale když se na tento seznam (který během dalších týdnů postupně doplňuji) podívám optikou jednoho měsíce a zapomenu, co čtu, mám tendenci se přistihnout, že si říkám: "teda, to je život, závidím mu to množství hezkých zážitků a aktivit... To bych chtěl taky jednou dokázat." Až pak si uvědomím, že se jedná o *můj* deník Garantuju vám, že u vás to může fungovat obdobně...
Podle mnoha psychologických studií i zkušeností psychoterapeutické praxe je tak deník velmi významným nástrojem vlastního seberozvoje a (sebe)terapie. Není to berlička pro slabé nebo narcistní kratochvíle pro ty, kdo nemají, co dělat. Divili byste se, kolik slavných, kreativních a úspěšných lidí (v neironickém smyslu toho slova) si psalo celoživotně deníky a jak jim v jejich cestě pomohly...

NAJDĚTE SI TU NEJVHODNĚJŠÍ FORMU
Když hledáme *pro sebe vhodný* byt, oblek nebo automobil, dbáme na to, aby náš výběr odpovídal naším preferencím a odlišnostem. Že máme trochu odlišné představy než soused, nám nepřijde divné. U aplikování psychologických metod na to často zapomínáme. I v takto jednoduchých psychologických metodách (jako je vedení deníku nebo třeba relaxační cvičení) nesmíme zapomenout přizpůsobit si techniku své osobnosti míře trpělivosti, temperamentu, specifičnosti a tak dále.
Někteří lidé si tak píší poměrně podrobný záznam každého dne, jiní shrnou celý den jen do několika podstatných slov či dvou vět. Někdo si píše záznamy denně, někdo jiný jen co několik dní - když si chce zaznamenat něco významnějšího a nechce, aby to zapadlo v množství banálních zápisků. Někdo moc nepíše, ale třeba fotí situace (nebo screenshotuje dokumenty, emaily, zprávy), které jej potkají, a k fotkám si zaznamenává krátké komentáře a dojmy. Někdo si shrnutí dne dopisuje do kalendáře pod své schůzky na daný den.
Můžete si psát záznamy odděleně po jednotlivých životních oblastech (práce, koníčky, rodina) nebo si podtrhávat klíčová slova a jednou za čas vše podtržené zpětně projít. Jeden nedá dopustit na systém tužka-papír, jiný sahá po barvách a dává průchod své umělecké povaze (sem přilepí vylisovanou květinu, sem lístek z vlaku...), třetí by si deník nikdy nedokázal vést bez rychlé digitální aplikace, do které může svůj záznam nadiktovat během kterékoli chvíle dne nebo noci (a aplikace už se postará o přepis do psané formy).
Pokud nemáte trpělivost psát si deník každý den nebo obden, doporučuji vám se alespoň jednou týdně (třeba v neděli večer) zastavit, projít si zpětně celý týden (pomoci si kalendářem, emaily, SMSkami z telefonu, fotografiemi) a vzpomenout si, co podstatného jste za uplynulých sedm dní zažili. Co jste udělali, co vás potěšilo, co vám naopak nešlo? A vše si heslovitě nebo podrobně nebo jakkoli zaznamenejte.
To vše jsou dobré metody vedení deníku.

VYTRVEJTE, MĚŇTE, ZKOUŠEJTE - AŽ NALEZNETE
Jako všude i zde platí - jen samotná cesta vás naučí dobře jít: Jen samotné vedení deníku vás postupně naučí, jak ho vést lépe, dle vaší specifičnosti a osobnosti.
Každopádně nezapomeňte - pokud jste si už deník psát zkoušeli, ale nedařilo se vám to, možná jste se jej snažili vést příliš (nebo naopak příliš málo) pečlivě, často, hustě, zřídka, dyzajnově, veřejně/soukromě... zkrátka způsobem nebo technologií, které vám prostě nevyhovovaly. Zkuste si jej vést jinak.
Experimentujte a postupně nalezněte způsob, který vám vyhovuje. Věřte mi, že se to vyplatí. Protože není snad (z hlediska poměru minimálního vynaloženého času k množství zajímavých výsledků) efektivnější metody sebepoznání a sebereflexe.
A pokud chcete, můžete se podělit o své zkušenosti do komentářů...

Více o psaní a journaulingu se můžete dočíst i v dalším článku, kde jsou třeba i zajímavé mobilní aplikace, které můžete využít.

CO JE TO JOURNALING A JAK ZAČÍT