SCHÉMATERAPIE 

Otec zakladatel

Schematerapii vyvinul americký psycholog Jeffrey Young na počátku devadesátých let minulého století. Jeff Young  je žákem  Aarona Timothy Becka (zakladatele kognitivní terapie) a léta pracoval v jeho Institutu pro kognitivní terapii. Je rovněž žákem Richarda Lazaruse a Josepha Wolpeho. Jak uvádí, prošel také vlastní gestalt terapií, která ho v mnohém inspirovala.

Schématerapie pomáhá dohledat vzorce, které nás životem provází a které vznikly v tom ranném dětství. Dospěl k přesvědčení, že osobnostní patologie se často vyvíjí z neuspokojených základních emocionálních potřeb v dětství, které vedou k rozvoji tzv. raných maladaptivních schémat (RMS), které jsou  Svou roli hraje i vrozený temperament dítěte. Na základě 

1) Základní emoční potřeby 

Jako každé dítě jsme v dětství měly základní emoční potřeby. U některých z nás nebyly naplněné nebo jsme i mohly v tomto ohledu zažít zneužití. Pokud tyto základní emoční potřeby nejsou naplněné vyvineme si maladaptivní schémata.

2) Maladaptivní schémata z raného dětství = RANÁ MALADAPTIVNÍ SCHÉMATA (RMS)

To jsou nepravdivé přesvědčení nebo příběhy, kterým jsme ohledně sebe samých uvěřili. A tato témata jsme si sice vyvinuli v dětství, ale pokračují s námi během života. Například: “Nejsem hodna lásky”, “Všichni mě vždy opustí” apod. Schéma terapie kategorizovala schémata do 18 různých témat. To jsou ty výsledky námi pociťovaných nenaplněných emočních potřeb v dětství. Nebudeme si všechny probírat, ale samozřejmě náš mozek má několik vzorců, které se utvořily v našem dětství a pokračují s námi do dospělosti. Ale tady ta ranná maladaptivní schémata mají pár věcí společných – vnáší do našeho života všeprostupující vzorec, jsou sestavené z emočních vzpomínek, myšlenek, emocí a tělesných vjemů. A zahrnují to, jak sami na sebe nahlížíme nebo jak vnímáme naše vztahy. A rozvinuly se u nás během dětství nebo adolescence a pokračují s námi a ovlivňují naši dospělost. A jsou typické tím, že způsobují nefunkční mechanismus zvládání situací v našem životě.

3)     Maladaptivní zvládací mechanismy (styly vyrovnávání se se stresem = copingy)

Zvládací mechanismy jsme si vyvinuly právě z těchto schémat. Aktivace schématu způsobuje u člověka nepohodlí a objevují se nepříjemné pocity a s tím se člověk potřebuje vyrovnat. A proto si vytváří maladaptivní zvládací mechanismy = styly. Jde o to, co člověk v dané situaci dělá, jak jedná, aby minimalizoval nepříjemné prožívání způsobené aktivací schématu. Jeden zvládací styl se může projevit různými zvládacími reakcemi. A při tomto jednání nedojde k přiměřenému naplnění nenaplněných dětských potřeb. Například jde o odpojení
/disociaci od těla a od našich pocitů a emocí, abychom přečkali těžké časy, a to může zůstat v celé dospělosti našim nefunkčním zvládacím mechanismem. To znamená, že ty zvládací mechanismy, které nám tehdy v dětství pomáhaly využíváme nadále, i když už je nyní nepotřebujeme. Proto jsou maladaptivní. A tyto zvládací mechanismy jsou zkrátka pro každého z nás jiné. I v rámci rodiny jsou různé. Mohou se formovat na základě našeho temperamentu nebo nápodoby, ale vždy spadají do některé ze tří kategorií.

4)     Módy schémat

Módy schémat jsou stavy, do kterých se dostáváme, když jsou schémata v nás spuštěny. Módy jsou kombinace našich schémat a zvládacích mechanismů. A tudy se v našem životě právě objevují ty naše vzorce/schémata. Když se například opakovaně ocitáte ve stejném typu vztahu nebo máte stále dokola stejné problémy a situace ve vztazích. Mód je kombinace myšlenkových vzorců, emocí a tělesných vjemů, které se objevují opakovaně, když se v nás spustí podobná stresová reakce. Nebo když se dostaneme do nějaké nefunkční zvládací strategie, probudí se v nás tento mód. Takže mozek je už tak zvyklí reagovat tak, že buď reaguje flexibilně, aby nás nějak dostal z dané situace nebo zareaguje tímto vzorcem, kdy nám třeba “pomáhá” necítit nebo nám napoví vztáhnout se k nějaké jiné zvládací strategii. A ten mód, do kterého se dostaneme záleží právě na našich zvládacích mechanismech a těch ranných maladaptivních schématech, které jsme si vytvořili, když jsme byli dětmi. Schéma terapie mluví o 10 typech módech schémat.